Ví ten pokrytec, co vlastně říká?

   Pánové Roubíček a Kohn si v kavárně Louvre na Národní dali míchaná vajíčka s lososem, jako že je pan ministr financí pěkně míchá.
   - A nejenom tím, pane Roubíček, co všecko provádí, dokud může, dokud se nepropadne do pekla, poschodí pokrytců, ale i způsobem, jak se míchá už málem do všeho...
   - ale taky tím, jak své nehoráznosti a bezohlednosti s vážnou tváří a přímo oduševněle servíruje. Tak se servíruje jen v nejdražších lokálech.
   - Jako kdyby měl nějakou duši, ulevil si pan Kohn a dodal: Pořád myslej na to, jak dere důchodce, kteří se nemají jak bránit? Prý neví, proč by měli mít nějaké slevy, když přece stáří není žádná nemoc. Na to myslej?
   - Na to taky, to se nedá jen tak zapomenout, a to jsme už probrali. Ale slyšeli ho, pane Kohn, když zase trousil své rozumy, jak jsme si žili a jak tomu zatne tipec...
   - Nechaj mě to doříct, pane Roubíček. Jemu nestačí, jak se zesměšňuje už i svým upoceným veršováním a fackováním...
   - Fackováním se opičí po Mackovi, ale kdo tak upoceně u nás veršoval?
   - Neskákaj mi bez ustání do řeči, když jde o jeho zatím nejskvělejší perlení.
   - Ale to já přece vím, co maj, pane Kohn, na mysli. Jde mu o žití nad poměry. On je pak Kalousek spravedlivec nad apoštoly. Padni komu padni. A tak se nechal slyšet, že nad poměry jsme si nežili jenom my, ale dlouho předlouho celý Západ. Poučil celý Západ. Proto se k němu tady tak velice vzhlíželo. Jak se to tam krásně žije.
   - A co vzhlíželo, tam se utíkalo žít si taky tak.
   - Nad poměry.
   - Pan vrchní pokrytec to nedomyslel. Jinak by mu přece napadlo, že kdyby nebylo platilo, že Západ je Západ, skvělý Západ, kdyby si tam na tom Západě nežili rozmařile nad poměry, ale skromně skromňoučce jako se žilo tehdy tady, neutíkal by tam s nasazením života nikdo, kdo tam utíkal prostě za lepším. Aby byl tam, kde to žije. Nad poměry.
   - Takže viděj, jak si pan ministr nevidí do svých zlatých úst. Vždyť on vlastně zpochybňuje obdivování Západu. Bez něhož by nebylo sametu.
   - Jako že byla blbost utíkat do zemí, kde se žije nad poměry, ze země, kde se nad poměry nežilo. Tak jak si přeje pan ministr.
   - No řeknu jim, pane Roubíček, todleto měli vědět na úvé před slavným Listopádem. Není čas zaplatit a jít?

Autor: JAKUB STEIN


Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)