Zkoumáním německy psané literatury v Čechách a na Moravě se již mnoho let zabývali mnozí jednotlivci. Po roce 1989 došlo i tu ke změně, a k těmto nemnoha pak přistoupilo i „vážné“ hledání a zkoumání, pochopitelně poznamenané i změnami ideologickými, dokonce v nově utvářených vědeckých institucích. Došlo i ke zpřístupňování knihovních fondů, zejména v Plzni, Českých Budějovicích, Praze a Liberci. K vyššímu kolektivnímu bádání dochází na vysokých školách, za příklad je možno si vzít výzkum na Palackého univerzitě v Olomouci. A jak bylo i pochopitelné, přihlásila se řada badatelů, kteří toužili a touží po tom, aby jejich zjišťování nalezlo ohlasy i v nakladatelské oblasti. Tento „boom“ však vykazuje mnohé nerovnoměrnosti, nápadný je třeba rozdíl mezi jižními Čechami a Olomoucí, ba dokonce mezi Libercem a Českými Budějovicemi.
   Za příklad může právě posloužit (až na výjimky v některých textech) dvojjazyčná antologie JEŠTĚDSKÉ KVĚTY (ESCHENBLUMEN) uspořádaná Markem Sekyrou a Otokarem Simmem, vydaná Krajskou vědeckou knihovnou v Liberci jako antologie libereckých německy píšících autorů, objímajících velký úsek vývoje, od 19. století po první polovinu 20. století. Má 215 stran s někdy unikátními vyobrazeními ze sbírek našich i německých, veřejných i soukromých.
   Antologie se snaží o střídmost ve výběru autorů a ukázek jejich práce, jakož i v pojetí obsahu textů. Ne snad proto, že by její pořadatelé chtěli úmyslně upravovat vývoj – ostatně jsou si vědomi toho, že společné soužití Čechů s Němci v tak národnostně promíseném území nebylo vždy bezkonfliktní. Tomuto pojetí odpovídají i doprovodné texty. V jednom se vzpomíná František Palacký, za kterého byl ještě Liberec čistě německým městem. To se ale měnilo s přílivem českého obyvatelstva hledajícího na Liberecku pracovní příležitosti. I když mnozí z těchto lidí byli poněmčováni, nakonec výslednicí složitých procesů národnostního mísení obyvatelstva bylo i uchycení se zde obyvatelstva též českého.
   Politické poměry území měly význam i v průběhu dějin. Tak třeba na Liberecku se projevil ohlas vzniku ČSR v roce 1918 ve vyhrocení vztahů mezi Čechy a Němci. Dokonce jeden z autorů v antologii, zastoupený kapitolou z více vzpomínkově laděné knihy Láska k Čechám, neskrývá své nadšení pro známého politika Lodgmana von Auen a naopak zase až nepřátelství k českým legionářům, kteří do oblasti byli posláni, aby tu udělali „pořádek“.
   Jinak ovšem autoři, pořádající tento výbor, vědí o pozicích mnoha německy píšících autorů v Čechách (příkladem by mohl sloužit Adalbert Stifter z jižních Čech – jeho rodištěm byla Horní Planá). Pořadatelé souboru tak příjemně básnicky znějícího názvu však vědí i o autorech socialistického zaměření. Někteří z nich byli pronásledováni tíživým osudem, jako třeba Josef Schiller, lidským vývojem připomínající snad Josefa Boleslava Pecku. Jména některých autorů zde zastoupených však také vedla i k jejich záměnám, jak ukazují oba Resslové, Josef Ressel a Gustav Adolf Ressel (nezaměňovat s vynálezcem lodního šroubu!).
   Knihu lze ocenit jako dobrý příspěvek k cenným předchozím výborům, překladům i studiím o německy píšících spisovatelích u nás. Patří do proudu literatury vznikající na našem území.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]