Poslední pražský básník
   Básník Hans Werner Kolben se narodil v roce 1922 v Ústí nad Labem v blahobytné česko-německé průmyslnické rodině. I v prvních letech války požívala rodina určitých privilegií, přes svůj židovský původ. Bydleli v Praze ve vile, měli šoféra, kuchařku a učitelku francouzštiny.
   V roce 1942 byl Hans Werner Kolben zatčen a deportován do Terezína, jelikož odmítl nosit židovskou hvězdu. Z Terezína byl deportován do Osvětimi, kde v únoru 1945 zemřel na tyfus.
   Jeho přítel Peter Demetz se v roce 1953 vystěhoval do USA. Podle něj byl Kolben pravděpodobně poslední pražský německý básník.


   Oldenburská cena
   Od roku 1977 je udělována Oldenburská cena za dětskou a mládežnickou literaturu. Letos ji získal hamburský spisovatel Nils Mohl. Jeho román pro mládež, který vydalo nakladatelství Rowohlt Es war einmal Indianerland (Jednou byla země Indiánů) vyhrál před obrázkovou knihou Sadakos Kraniche (Sadakosovi jeřábi) od Judity Lotzeové a před nepublikovaným rukopisem dětské knihy Sandern ist ein Stern (Candát je hvězda) od Helgy Gritonski-Krügerové a před románem Mein innerer Elvis (Můj vnitřní Elvis) od Jany Scheererové.
   Cena je dotována částkou 7600 euro.


   Cena i za býčí zápasy
   Španělské ministerstvo kultury bude v budoucnu udělovat i jednu cenu dotovanou částkou 30 000 euro jakožto Národní cenu za býčí zápasy. Tím vzrostl počet národních cen, které jsou ve Španělsku každým rokem udělovány v různých uměleckých odvětvích a disciplínách, na celkem 31.
   Novou cenu může dostat každý, kdo se chce mimořádně zasloužit o »kulturní hodnoty« býčích zápasů; a nejde jen o toreadory, ale i o spolky pro pořádání býčích zápasů až po pěstitele býků speciálně pro tuto atrakci.
   Jako reakce na zákaz býčích zápasů v Katalánsku jeden zákon v uplynulém roce označil býčí zápasy za uměleckou disciplínu, která se musí podporovat a chránit. Přitom agenda býčích zápasů přešla z rezortu ministerstva vnitra do rezortu ministerstva kultury.


   Ruská avantgarda v poušti
   V Nukusu v severozápadním Uzbekistánu funguje fantastické muzeum, v kterém je shromážděno 15 000 obrazů ruských modernistů dvacátých let. Kromě Ruského muzea v Petrohradě je to největší sbírka tohoto druhu. Bezprostředně po Říjnové revoluci přicházeli do dnešního Karapalkstánu ruští umělci. Alexander Volkov (1886–1957) byl významnou osobností této středoasijské scény. Společně s Michailem Kursinem (1888–1951) založil skupinu »Mistři Nového Orientu«, v které byl nejtalentovanější Ural Tansykbajev (1904–1974). Elena Korowaj (1901–1974) zachycovala svět bucharských Židů. Ale žádný z ruských umělců nebyly tak nadšen pro Orient jako Alexander Nikolajev (1897–1957); dokonce přestoupil k islámu a jmenoval se pak Usto-Munin (Věřící mistr). V padesátých letech přišel do Uzbekistánu mladý muž Igor Savicki a stal se ředitelem jím založeného karapalkského Lidového uměleckého muzea v Nukusu. Do sbírek muzea se dostala další díla známých umělců, jako je Ljubov Popova nebo Robert Falk. V Nukusu je Nikolaj Tarasov (1896–1969) s tisícovkou děl nejvíce zastoupeným umělcem. Savicki zanechal v Nukusu 15 000 obrazů avantgardního z umění dvacátých let. K tomu lze připočítat asi 70 000 vystavených děl karapalkského lidového umění. Savicki zemřel v r. 1984 v jedné moskevské nemocnici na potíže s plícemi; údajně důsledkem bezstarostného zacházení s chemikáliemi při restaurování obrazů.
   Nástupkyní Savického se stala Marinika Babanasavova. Po rozpadu SSSR došlo k mezinárodním kontaktům. Zájem projevili nejen novináři, ale i sběratelé umění ze Západu. Nabídky na koupi byly odmítány, ale mnohá díla již byla na výstavách nejen v Rusku, ale i ve Francii a Německu. Pro město Nukus je muzeum přínosem; vzniklo zde několik hotelů, pensionů a restaurací. Turisté si prohlédnou také zbytky Aralského jezera.


   Kafka mezi ženami
   Neobvyklý trojúhelník mezi Gretou Blochovou, Franzem Kafkou a Felicií Bauerovou objasňuje malá výstava Německého literárního archivu v Marbachu. Ve vitrínách tam leží osmadvacet dopisů, které Kafka během devíti měsíců napsal Gretě Blochové. Z toho dvanáct Blochová ukázala své přítelkyni Felicii, která poté své plány na sňatek s Kafkou pohřbila a zasnoubení zrušila.
   Franz Kafka a Felicie Bauerová v červenci 1916 obnovili plány na sňatek, ale opět vše ztroskotalo.
   Greta Blochová odešla v roce 1935 do Švýcarska, o rok později do Palestiny a poté do Itálie. Odtud ji v roce 1944 deportovali do Německa. Zemřela v Osvětimi.
   Max Brod z jednoho dopisu Grety Blochové z roku 1935 chtěl vyvodit závěr, že prý Kafka je otcem jejího dítěte, které Greta porodila v roce 1914, ale jež po sedmi letech zemřelo. Dokazuje to však jen málo intimní vztah mezi oběma. Kafka zůstal „věčným synem“.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]