Vůbec jsem neměl v úmyslu něco k novému roku psát. K veřejně vyslovenému přání mne ale kupodivu přiměl internetový článek Zbídačení Řekové se v krizi zbavují vlastních dětí (val, Novinky.cz, 29. 12. 2011; převzato z The Guardian), přesněji diskuse čtenářů pod tímto článkem.
Nebudu rekapitulovat, co v článku je, ostatně o tom už vypovídá jeho název. Někteří Řekové prostě nyní nemají na to, aby uživili své děti. Jejich děti, nejčastěji novorozenci a batolata, pak končí v ústavech. Co na to čeští diskutéři v rubrice pod článkem? Nejvíce souhlasných ohlasů nemají příspěvky, které by vyjadřovaly soucit, starost, obavu o osud řeckých dětí, solidaritu s řeckými rodinami, ale tyto názory (přepisuji doslova i s chybami): „…kdyby měli jen jedno či dvě děti, jako ostatní civilizovaní lidé - neměli by problém je uživit, né? Žili si v přepychu a blahobytu, ´enem dzeci robili´ a terazki se diví!“ „Nemaj si pořizovat deset harantů, když je nedokážou uživit.“ „To jen ukazuje, jak jsou řekové pohodlní. Někde v jižní americe nebo africe nemají rodiny zdaleka tolik co řekové a zvládají vše v pohodě. Nedal bych jim ani korunu!“ „Věčně jim Evropa jejich děti zkrátka živit nebude. Co je na tom divného?“ „Dříve byli lidi opravdu chudí a dokázali uživit i 10 dětí... ať jdou do prčič tihle neschopní zhýčkaní ´rodiče´.“ Ne všechny příspěvky v diskusi jsou takovéto, ale tyhle nejsou ani náhodou v menšině.
Proč je řada Čechů schopna jen takovéto primitivní reakce? Jak je možné, že nejsou sto používat vlastní hlavu, že jen papouškují a dotahují ve svých výlevech ad absurdum, co slýchají v televizi, proč nejsou schopni vlastního zamyšlení a zbídačené Řeky, Romy ze Šluknovska, nezaměstnané nebo bezdomovce hází do jednoho pytle „nepřizpůsobivých“? Mám jen jedno vysvětlení: protože právě Češi, kteří šíří takovéto fantasmagorie, jsou „přizpůsobiví“. To jim ale není ke cti. Sami jednou poznají, jak naivní byli. Dnes radostně volají: „Podívejte se na mne, jsem stále mladý a přizpůsobivý, dělám, co se ode mne očekává, jsem flexibilní singl, a proto jsem úspěšný, nikam nepatřím – pařím jen trhu!“ Pokud takoví ale budou dál, skončí hůř než řecké děti. O ně se už nepostarají ani v ústavu nebo SOS vesničce. Pro ně tady žádný babybox nebude. Až je systém vyždímá a vycucne, jako nemohoucí je odhodí.
Nezavrhněme však tyto Čechy, jako oni ve své bláhovosti zavrhli Řeky. Popřejme jim, aby ze svého poblouznění procitli už v roce, který právě nadešel, aby přemýšleli nejen o Řecích, ale i o sobě. Aby zjistili, kolik společného toho s Řeky máme. A aby viděli, jak hluboký je rozpor mezi vznosnými slovy a myšlenkami našich státníků (nejen toho nedávno zesnulého), politiků, manažerů a jejich činy. Přeji Čechům, aby už konečně sloužili jen rozumu a ničemu a nikomu jinému.
Autor: MICHAEL DOUBEK
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |