Šéfredaktory jako by opět řídil nějaký soudruh Čmolík. Musí kolem sebe šířit optimismus, jako ten orchestr na Titaniku. I kdyby na důchody (máslo, byty, dálnice – dosaď, co je libo) nebylo. A ono není!
Poslyšte, co napsal pan Pavel Traub, šéfredaktor Květů:
„Máme se skvěle, milí přátelé, ať už se eurozóna rozpadne, nebo ne. Nikdo nás nevraždí, nezavírá ani nestaví železnou oponu. Je štěstí žít v této době. Možná se mnou hodně lidí nesouhlasí – to je jejich věc – ale z pohledu jedné rodinné historie zhluboka děkuji za Českou republiku 2011.“
Vskutku, z pohledu bohatě placeného režimního šmoka to naozaj tak vyzerá. Že nás nikdo nevraždí? Stačí otevřít televizi – každé zprávy začínají vraždami, zlodějnami, katastrofami, a končí optimistickým blábolením, že se někde narodil párek roztomilých kočiček.
Že se nevraždí? Vraždí se v České republice, ale hlavně v Kosovu, Iráku, Afghánistánu, Libyi. Vraždí se na ulicích a ve školách Ameriky, vraždí se, až už vraždy zevšedněly a staly se zákuskem k čím dál chudším obědům oněch lidí, kteří s panem šéfredaktorem nesouhlasí, což tak docela není jenom jejich věc. To samé si svého času myslela Marie Antoinetta.
Mocné ranil Bůh slepotou. Kdy však prohlédnou ti dole?
Autor: KAREL SÝS
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |