Pan Petr Pavlovský, který rád zaskakuje v Kritickém klubu Jana Rejžka, když ten nebo pan Just je někde jinde, bývá v tom sesýchajícím se „klubu“ tvrdého jádra antibolševiků představován jako velký znalec, nepochybně podle místní rovnice velký umělec, proto autentický antikomunista.
   Na počátku památného Listopadu zase jednou pan Pavlovský zazářil. Přisoudil verše Poděkování a lásku vám Vítězslavu Nezvalovi, aniž byl taktně upozorněn, že se „snad přeřekl“. Ale jak mohl být korigován, když je nevzdělanost v tom klubu jako doma a Nezval nebo Neumann, to je pánům přece jedno. Není vůbec třeba je znát. A tak poděkování vám, pánové, kéž znělo by jak zvony, že jste zas jednou předvedli, jak nevíte pořádně nic o těch, kdož vám velice leží v žaludku. Dík za doznání, za nejnovější dáreček.
   Čtrnáct dní předtím si pánové Rejžek a Just, kteří si rádi hrají na Jazykový koutek, zas neporadili s posluchačským dotazem, co je to vlastně aluze a co znamená submisivní a blekotali, blekotali... Celý ten Kritický klub Jana Rejžka je pěkný dáreček.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)