V sobotu zemřel Kim Čong-il, v neděli pak Václav Havel. Severokorejská i česká mainstreamová média se odhodlaně vrhla masírovat a znásilňovat veřejné mínění. „Kdo netruchlí, není Čech“, jen Bůh ví, jestli se to rýmuje i v korejštině. Vzdor tomu, že prý nám zemřel prezident, nad Hradčany nerušeně povlávala standarta prezidenta republiky, toho času Václava Klause, který se měl dle ne příliš hodnověrného tisku aktivně zapojit do organizování státního pohřbu. Jedině jeho Ztížená možnost soustředění následkem ztráty člověka, kterého dlouho obdivoval, mohla být příčinou toho, že přistoupil na scénář rozloučení s nebožtíkem, který pravděpodobně vznikal již při Letním přemítání o panychidě za byzantského mocnáře. V zemi nacházející se již delší dobu ve stavu Largo desolato vypukla Zahradní slavnost vyhlášením povinného třídenního smutku. Každý den masmédia informovala o velkém zájmu občanů, frontách na Pražské křižovatce a o prodloužení otvírací doby kostela s ostatky, aby nám v zápětí v televizním šotu z večerních hodin ukázali tutéž místnost s jedním nepříliš jasně artikulujícím loučitelem.
Postarší manželský pár si v televizi pochvaloval hojnou účast mádlissů ve smutečním průvodu, kteří to prý tady za chvíli vezmou do vlastních rukou, ale vzhledem k tomu, že byli odněkud z Poděbrad, nemohli znát to, co ví většina Pražanů, že všeliké vítání a loučení v Praze je velice přesně organizováno pedagogickými pracovníky, bez ohledu na režim, který zrovna panuje.
Po dvou dnech loučení ve Vladislavském sále se bezvěrce zmocnila katolická církev a zprostředkovala mu Audienci u zástupce Nejvyššího pro Českou republiku, který osobně mši celebroval. V zemi, ve které je převážná část obyvatel bez vyznání, proběhl státní pohřeb v katedrále katolické církve. Poslední z etap Odcházení proběhla již v civilnějším prostředí ve Strašnicích. Okamžitě se vyrojili ti, o kterých nebylo dosud v souvislosti s truhlohrou nic slyšet. Jeden si vzpomněl na doby, kdy zemřel L. I. Brežněv, po kterém byl kvůli zvěčnění jeho jména přejmenován atomový ledoborec Arktika na Brežněv, a sovětští pošťáci se museli rychle adaptovat, když zmizel název města Naběrežnyje čelny a byl nahrazen kratším a jednodušším Brežněvem. Námořní flotilu, díky Viktorovi z Baham, již tento stát nevlastní, celá zmizela na šrotovištích, takže by velikán musel vzít za vděk pouhým říčním parníkem, což by nemělo tu potřebnou patinu důležitosti, a proto padl návrh na přejmenování Letiště Praha-Ruzyně. Jiní si vymysleli plavbu s květinovými dary po Vltavě a Labi do Děčína. Po vyplutí z Prahy hovořil jeden z protagonistů o tom, že o plavbu květinové lodi mají zájem i v Německu, od Lovosic o německém zájmu přestal hovořit. Nábřeží lemoval dav truchlících, kteří hlasitě plakali a na znamení smutku si rvali vlasy. Na lodi si nikdo vlasy nerval, protože minimálně jeden z ekologických likvidátorů smuteční flóry si vlasy vytrhal již při pohřbu K. Černěnka.
Autor: bzzz
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)