Napsal mnoho krásných veršů, když bydlel s rodiči ve starém domě. Po svatbě se odstěhoval do lepšího domu a psal značně sporadicky, postupně s psaním úplně přestal. Psaní poezie totiž nevynášelo. Nevynášelo nikdy, a nepíšícím básníkům se neplatilo ani v dobách, kdy se vyplácení honorářů považovalo za samozřejmou slušnost. Žena dala přednost partnerovi, který neměl o knihách zdání, nahromadil však hodně peněz. Vyhozen z domu, postrádal básník střechu nad hlavou, začal však zase psát krásné verše. Obcházel nakladatelství, jeho poezie se těšila mnohým uznáním, setkával se s ochotou a s požadavkem, aby se na jejich vydání finančně podílel. Proto se nedostala ke čtenářům. Bláhově se vydal za štěstím do ciziny, ale nesedlo si na něho, patrně podle známého úsloví dávalo přednost volům. Vrátil se domů. Chatrný dům po rodičích však našel v troskách. Není známo, jakou náhodou byla zachráněna jeho poezie. Někdy o tom uvažuje na lůžku v ubytovně pro bezdomovce. Nedávno absolvoval standardní obchůzku sídliště. V jednom kontejneru našel sbírku básní, vydanou renomovaným nakladatelstvím jako básnický odkaz neznámého autora. Ta útlá knížka je jeho jediným vlastnictvím. Nedá ji z ruky, nosí ji stále u sebe.
Neznámý básník.
Autor: FRANTIŠEK UHER
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |