Trochu povídání o Comedii dell‘Arte, jejích figurách a prostoru, kde byla provozována

   Jestli se mne zeptáte, co je moje veliká láska, tak to jsou postavy z této Comedie. A nejsem sám, který tento obdiv ztvárnil ve svých kresbách a obrazech. Již v 17. století vytvořil postavu Zanniho (1620) geniální kreslíř a rytec Lotrinčan Jacques Callot. V 18. století pak namaloval překrásný obraz Antoine Watteau - Gilles (1716); jde o výjev z francouzské a italské komedie. Ale i jiní pozdější slavní malíři, jako byli Paul Cézanne svým olejem Harlekýn z roku 1890, či Pablo Picasso kvašem Pulcinella a Capitano (1920) jsou dokladem, že toto téma jim bylo velmi blízké. Konec konců nemusíme chodit tak daleko v historickém exkurzu. U nás to byl především malíř a grafik František Tichý, který výtvarnou gloriolou posvětil toto téma suchými jehlami a olejem Intermezzo či Harlekýn s violoncellem, namalovaným technikou kolorované kresby (1938). Než se však obrátím na jednu velikou výtvarnou záležitost, která se nachází v Maškarním sále českokrumlovského zámku, musím se zmínit o tom, kde a jak tato Comedia dell‘Arte vznikla a jak byla prezentována.
   Především její počátky se utvářely z  katalánské frašky v antickém Římě. Byla to improvizovaná hra, která měla pevný textový podklad a ustálené figury, jako byl Pierot, Kolombína, Pantalone, Isabella, Dottore, Capitano, Pulcinella a slavný Harlekýn. Všechny tyto postavy hrály s maskou na obličeji.
   Nyní však upřeme pozornost na tuto velikou výtvarnou »atrakci«, která se odehrává v Maškarním sále českokrumlovského zámku. Celý tento prostor je pojednán postavami především z Comedie dell’Arte, velmi umně zakomponovanými do stávající sálové architektury. Tuto nádhernou záležitost vytvořil vídeňský malíř Josef Lederer, který na pozvání knížete Adama (zámeckého pána) roku 1748 ztvárnil nelehký úkol, a uvědomíme-li si skutečnost, že sto postav zakomponovaných do génia loci tohoto prostoru namaloval za 180 dní, nezbývá, než se poklonit heroickému výkonu.
   Nakonec pár řádků na téma, kdy jsem se i já poprvé setkal s touto formou, umělecky ztvárněnou v divadelní hře Lásky hra osudná, kterou napsali bratři Čapkové ve 20. letech minulého století. Jsem neskonale rád, že jsem na této inscenaci jako výtvarník mohl spolupracovat s prof. Radovanem Lukavským, coby student scénografie u prof. Františka Tröstera na pražské AMU. Jen letmo bych se chtěl zmínit o osobách zúčastněných v této inscenaci. Byli to Jana Hlaváčová, Jan Přeučil, Alexander Postler či Milena Dvorská a jiní.
   Když jsem se na začátku své malé úvahy zmínil o této veliké lásce, která mne provází celým mým uměleckým životem, tak mi dovolte, abych naplno zvolal »SLÁVA« všemu, co nám Commedia dell‘Arte dávala, dává a bude dávat.

   VOJTĚCH KOLAŘÍK
   t. č. malíř a grafik


Autor: VOJTĚCH KOLAŘÍK


Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)