Konec literáta
Kdysi dávno, hluboko v minulém století, napsal: Jedno ústřední topení je důležitější než deset ústředních výborů! Popotahovali ho, vydávali za odstrašující příklad a rozkladný element. Že měl blízko k topení, stal se kotelníkem. Za dlouhých nocí seděl v teple a psal.
Nedávno utrousil poznámku, že jedno ústřední topení je důležitější než deset nových stran. Pochopitelně se stal odstrašujícím příkladem, protahovali ho mediálním drtičem, skandalizovali. Vyčetli mu kde co a kde koho. I předka, který v roce 1631 padl v líté bitvě u Breitenfeldu. Jedněm vadilo, že zemřel za Tillyho, druhým, že prolil krev za Gustava II. Adolfa.
Už nepíše. Hledá si práci. Práci, o kterou není k zavadění.
Únikový manévr
Byv tázán, zda zná Babičku Boženy Němcové, nasadil konstruktivní výraz a zapřemýšlel. A to usilovně. Babiček znal spoustu, některé byly ještě docela k světu. Jiné jako věchýtky, to raději nerozvádět. Ale že by znal babičku nějaké Boženy Němcové? Ostatně, zná nějakou Boženu Němcovou? Jednu Boženu ano, jmenovala se Kunstmüllerová, psala se po německu. S jistou Němcovou se seznámil také, dokonce velice důvěrně. V těle byla jako lunt, jenže od huby, štěkna, celkem vzato pěkná mrcha. K té se raději nehlásit. Taktéž zvažoval, zda jej neomalený tazatel nechce diskreditovat právě přes konkrétní babičku či jmenovanou Boženu Němcovou. Ono se nikdy neví. Zejména, když se neví.
S rutinní rafinovaností protřelého matadora naznačil, že hovořit o babičce Boženy Němcové nepokládá za relevantní; mohou přece věnovat pozornost babičce Boženy Novákové, nebo se zaměřit na babičky obecně. Nepochybně se staly pozoruhodným fenoménem, zasluhujícím koncepční řešení. Již s ohledem na pobírané důchody, zatěžující státní pokladnu.
Čtenář
Četl. Četl pozorně, větu za větou. Nebylo v nich jediné slovo navíc. Příběh sám byl všední a nahořklý, dýchal však vřelým vztahem k lidem. Ke všemu, co dělá člověka člověkem, na čem člověk zanechal otisky prstů, stopy usilovné činnosti. Byla to jedna z mála knih, v nichž autor neprznil češtinu, důsledně se vyhýbal germanismům a anglismům, psal libozvučnou, jadrnou, košatou češtinou. Ta půvabná kniha stojí v knihkupectvích zasutá, nepovšimnutá, příliš krásná, než aby mohla konkurovat vylhaným pamětem a komerčnímu vymývání mozků.
Krátká úvaha o poslání státu
Když uvažujeme o poslání státu jako vrcholné instituci, jako o mohutné řece, do které vtékají říčky, potoky a potůčky, nutně staneme před otázkou, co je horší. Prospěchářská přísnost, amorální lhostejnost, nebo soustavné přehlížení čistých pramenů?
Malost
Jedno za osmnáct, druhé bez dvou za dvacet: Národnostní a náboženská nesnášenlivost, rasismus, xenofobie, antikomunismus, ekologický terorismus, politická hysterie… V pozadí vždy vězí lidská malost. Někdy přímo trpasličí. Trpaslíci jsou maličcí, téměř neviditelní. Proto piští hodně nahlas.
Agitace
Celý život jej přesvědčovali, že Bůh neexistuje.
Zbytečně.
Už dávno na to přišel sám.
Poslušný občan
Vzhledem k horkému létu bylo občanům doporučeno spát bez ohledu na klimatické podmínky při otevřených oknech. Poslechl, jsa přesvědčen o nezbytnosti občanské poslušnosti, nikoli o užitečnosti otvírání oken, pod nimiž ve dne i v noci projížděly hlučné kamiony. Nicméně – dbal rady, přivykl spaní s otevřenými okny a vatou v uších, třebaže pochybnosti přetrvávaly. Leč léto vystřídal podzim, podzim zima, nastaly mrazy.
Potom, jsa přešlý mrazem, přestal dbát občanské poslušnosti.
Legenda o lhostejnosti
Nejednou se ukazuje, že všechno bylo jinak. Protože všechno je jinak. Abel zradil Kaina. Abel zabil Kaina. Abel připustil možnost, že zabil Kaina. Nebo naopak? Nikdo neví, jak to vlastně bylo.
Legendy žijí vlastním životem, klíčí a bobtnají, mění kabáty i bližší košile, střídají jejich barvu. Pouze jedním uchem se naslouchá. Historie prznící pravdy ráda přepisuje legendy. Navíc: Není známo, zda aleje byly vykáceny či povadly suchem, zda nebyly spáleny na prach, prach vzala voda, vodu vypili voli…
Neboť oni mají vždy navrch.
Avšak vězme
Jsme lid odbojný. Pramálo bohabojný. Odjakživa se nám něco nelíbí, stále máme ke všemu připomínky, hrdlíme se s těmi, kteří nám prostřednictvím různých institucí vnucují naše dobro, pokoušejí se vygumovat naši paměť a k našemu prospěchu nám utahují opasky, pokoušejí se nám zavázat oči a zalepit ústa. A kletě, zase připomínky! Hanba nám! Zase nespokojenost, nevděk! Kam takhle dospějeme, my nevděčníci, paličatí, odbojní a pramálo bohabojní, zaštiťující se zdravým rozumem a trpkými zkušenostmi! Ó Čechy krásné, Čechy mé… Moravo, Moravo…
Avšak vězme: Není všem dnům konec, šumí bory po skalinách, již vzhůru hlavu, národe!
Aforismy
- Okrádat staré lidi a děti je hanebné a trestuhodné. Vláda může.
- Po zavedení mýtného pro chodce bude řešena otázka pouličních známek pro pěší.
- Současné učebnice dějepisu by měly začínat sdělením: Osoby jsou skutečné, události smyšlené.
- Pustil se do padělání bankovek, z tisícikorun odstraňoval poslední nuly.
- Byl nestranný, nekompromisní, neúplatný a nevěřící. Udělali nad ním kříž.
- Činnost vlády připomíná komickou operu. Scéna je plná šašků a ději nikdo nerozumí.
- Naříkalo se na policajty, teď lidi tlučou i ministři.
- Jedinou dobře fungující institucí v republice jsou hasiči. Škoda, že nemohou zasahovat ve vládě a v parlamentu!
- V parlamentu není třeba nad špatným rozhodnutím uvažovat, stačí stisknout tlačítko.
- Nejpřísněji jsou utajovány osobní údaje o nepoctivých příjmech.
- Některé podniky chtějí zavést vlastní kalendáře, v nichž má únor jednatřicet dnů, náhradou vynechají čtyři neděle.
- Nábožensky založený politik nepotřebuje ochranku, vystačí s andělem strážným.
- Politici by měli odcházet do důchodu ve stejném věku jako normální lidé.
- Čím vyšší katedrála, tím delší stín.
- Prohlašuje, že pracuje pro lidi. Tají pro které a za kolik.
- Když se vytratí revoluční nadšení, nadchnou už jedině peníze.
- Ruka trhu podtrhla mnoha lidem nohy.
- Někomu nestačí hrobka, chce si postavit pyramidu.
- Nová doba žádá nové fráze.
Autor: FRANTIŠEK UHER
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |