Daniel Strož napsal vynikající, břitkou a výmluvnou hru o revoluci Pohroužení, aneb když se u nás režim mění. Napsal ji v pěti obrazech s předscénami, napsal ji hodně dávno před Havlovou hrou Odcházení.
Svižná Strožova hra spatřila světlo světa v knižním vydání již v roce 1995 a následně ještě v roce 2004.
Strožově hře zatím nepřisoudil nikdo ani jednu nominaci na Českého lva, zatímco Havlova hra jich už má snad deset a je prý nejpřekládanější divadelní hrou za posledního čtvrt století na světě. Strožova hra na překlady zatím čeká.
Za života asi nikdy nemůže existovat úplná spravedlnost.
To věděl už takový sympaťák Egon Bondy, který mi psával zeleným inkoustem dopisy a oslovoval mne: „Milý soudruhu Zdeňku…“ a napsal si svůj epitaf za života, jako před ním Jiří Wolker: „Na život a na smrt se vyser, tady leží Zbyněk Fišer.“ Ten si ale v ničem nemůže zadat s Ex!
Cožpak by někdo mohl nechat vytesat do kamene: „Daniel Strož se zasloužil o demokracii a svobodu“?
Na něco takového nemá a nebude mít žádnou šanci. I když, ruku na srdce, o duši národa má Strož možná mnohem větší zásluhy.
Dvě desetiletí vydával za kopečky literární poklady v exilu; pravda, v sousedním Německu jej nikdo ani na den nezavíral a nemohl tak ani napsat „Dopisy…“
Do úvodu své útlé knížečky, připomínající sešity pro ochotníky českého, moravského a slezského venkova si dal přesvědčivá motta velikánů, neukradl nic z Mahátmy Gándhího.
Nic neukradl o pravdě! Pravdivě označil autory, ne sebe: „Kdyby nebylo těch, kdo tvoří hodnoty, nebylo by ani co krást!“ – Karel Marx, nebo „Mocipáni nám nic neodpustí. A dobře dělají. Ani my jim nebudeme muset odpouštět.“ – Karel Sýs.
Obsah vyznačuje Předscéna I. – První obraz (Prostranství s davem zvonícím klíči), Předscéna II. – Druhý obraz (Hospoda U kance), Předscéna III. – Třetí obraz (Na Zámečku), Předscéna IV. – Čtvrtý obraz (Na zámku), Předscéna V. – Pátý obraz (Prostranství s davem zvonícím klíči).
A ten děj! Zatím ne divák, ale určitě čtenář si počte. Podobnost čistě náhodná – Stašek Princátko, Princátkova žena Volga, nebo Kénig Estéb, Gráf Kája vod Czernohor, Falckrabí Laus a kromě jiných nakonec i Rozhodčí Štětina. A ten kompars – samí Poskoci.
Ehm, recenze přece nemá prozrazovat děj.
Lačným po obsahu mohu jenom útlou knihu doporučit. Přitom je to čtení vskutku o hubu. Dovolit si napsat Pohroužení tolik roků před Odcházením, to je samolibost, to si Daniel Strož neměl vůbec dovolit.
A také anonce u Pohroužení je zcela jiná než u Odcházení, řekl bych jasnější, méně oslavná a více pravdivá a plná lásky – ale také – pro někoho možná plná lží a nenávisti.
Jak se to vezme, viď Karle Kryle?
Taky ses znelíbil, a nedávali jsme tě v Břevnově na hřbitově do hrobu ve třech urnách, stačila ti jenom jedna rakev.
„Se sžíravostí Gogola odhaluje Daniel Strož pravé tváře herců listopadového dramatu. Pod jeho nelítostným pohledem je král nejen nahý, ale také odsouzený k zániku – když s prsou spadnou všechny metály a ve futrálech shnijou ´čestné´ doktoráty, nestojí tu náhle nic víc než loutka s pokaženou mechanikou. Hra zdánlivě jako stvořená pro pimprlové divadélko, jen kdyby nešlo o smrtelně vážné věci – kašírovanou lásku a zhrzenou pravdu!“ (Anonce na přebalu knihy.)
Opona padá! Pískot? Ani zdaleka. Bouřlivý potlesk.
Danieli, umíš psát!
Zatím Tě nikdo na nic nenominuje.
Já jsem od Tebe dostal Cenu Daniela Strože a Unie českých spisovatelů a Janouchovu krásnou bronzovou sošku – Niké – za spoluautorství knihy Vila pana prezidenta. Šlo o jiného prezidenta, nepodobal se v ničem prezidentu Ex a jeho „kamarádšoftu“…
Stalo se tak v Mrázově, kde lišky dávají dobrou noc…
(Daniel Strož: Pohroužení, aneb když se u nás režim mění. Hra o revoluci v pěti obrazech s předscénami. První vydání Orego 1995, druhé vydání CZ Books 2004.)
Autor: ZDENĚK HRABICA
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)