Za zlatý poklad ve veřejných i soukromých knihovnách lze považovat román Papežka Jana Emanuela Roidise (1836 – 8. 1. 1904), řeckého prozaika a literárního kritika. Román vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění v Praze v roce 1967. Šlo o třetí vydání, v Odeonu první, v nákladu 9000 výtisků, s ilustracemi Oty Janečka, 270 stran, cena 16 Kč - vázané! K charakteristice zlatého podkladu patří ovšem také vynikající překlad z novořeckého originálu (nakladatelství Daremos, Athény 1956). Překlad je navíc zásadním způsobem obohacen poznámkami a doslovem Lysimachose a Mileny Papadopulasovými – ráda na ně vzpomínám.
Kniha s námětem z devátého století je příkladně poutavé protiklerikální čtení nejen o historické papežce Janě, ale i jako odsudek církve házející klacky pod nohy vzdělané, krásné ženě – i posmrtně – či dokonce uvrhující bojovnici za ženská práva do klatby! Vždyť v převleku za muže si troufla konkurovat mužům, tj. papežům. Za svou pověst a vážnost vděčila »toliko své výmluvnosti« a »…v kronice kolínské se vypravuje, že většina tehdejších vynikajících mužů se chlubívala, že jsou žáky Otce Jana« - v devátém století se totiž ocitl v čele římské církve »krásný a moudrý papež Jan VII., který byl ve skutečnosti ženou«.
Také sám autor E. Roidis byl za knihu Papežka Jana exkomunikován z pravoslavné církve. V předmluvě si dovolil barvitě vylíčit, jak, kdy, kde a proč byl v duševním rozpoložení mladíčka v Janově, když vypukla v roce 1848 revoluce, inspirován vyprávěním o papežce Janě. »Revoluce zachvátila celou Itálii… Trůny se s praskotem bortily, zuby králů cvakaly úzkostí, odevšad se ozývala nezvyklá slova… ústava, národní garda, svoboda tisku, společné vlastnictví«, a v jednom úkrytu, jistěže »ve vinném sklepě« se vedly debaty o svobodě, o pokroku, o papežství. »Ostuda mužských papežů« vyprovokovala řeč o historii papežky Jany. To byl mocný impuls pro dlouhé Roidisovo houževnaté pátrání. Prostudoval zaprášené folianty, svazek za svazkem, také z Kostnice o Janu Husovi, jenž při kritice církve neopomenul odkaz na papežku Janu. Navíc Roidis bezděky poznal »mnoho pozoruhodných jednotlivostí o náboženství, morálce a mravech v těch temných stoletích«. Zjistil, že ve svědectví o papežce se skoro každé slovo opírá o svědectví některého současného spisovatele – získal materiál pro »zdobnost« nejváženějších teologických otázek.
A tak vznikla kniha vynikajícího představitele řeckého písemnictví 2. poloviny 19. století, stoupence pokrokových ideálů své doby, jenž nenáviděl absolutismus a církevní despotismus, jenž kritizoval pokrytectví kléru. Kniha Papežka Jana, vydaná v roce 1866, se podle autora doslovu L. Papadopulose setkala »na jedné straně s tolika sympatiemi u prostých lidí a na druhé straně s neobyčejným odporem v oficiálních kruzích v čele s představiteli církve – ti dokonce nad knihou vyhlásili klatbu. Tím ale přiměli Roidise, aby ve svých odpovědích Svatě synodě ještě jasněji vyjádřil svou ideologii«. Je fakt, že díky této knize a její bohaté dokumentaci nacházím v boji proti každému církevnímu tmářství – nyní v odporu proti nehorázným církevním tzv. restitucím – oporu. Papežku Janu mám stále v knihovně na čestném místě.
Zbývá pátrat, jakým asi famózním falzifikátem bude muzikál v Brně, vytvořený podle bestselleru Papežka Jana, vydaného americkou spisovatelkou Donnou W. Crossovou v roce 1996. Však se i Praha dočká muzikálu s milostnými proměnami papežky, s jejím těhotenstvím a porodem na veřejné ulici… a s petardami a světelnými efekty!
Autor: JANA VACKOVÁ
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |