V nejmenovaném literárním periodiku, jemuž se daří občas uhodit hřebík na hlavičku, ale někdy se i kladívkem klepnout přes vlastní prsty, to když se tam vetře pisatel spíš ambiciózní a zavilý než znalý, pustil se autor ne snad neznámý, ale dle vlastního mínění nedoceněný, a tedy sahající po každé šanci se zviditelnit, truchlivý autor, který má k humoru daleko, dál než na Venuši, jak říká Jiří Žáček, do zpovídání Radka Pytlíka, jemuž mj. zalichotil, že se „jako málokterý teoretik věnoval tématu humoru v literatuře“, a pak se vyznal ze svého pocitu, zřejmě v naději, že Radko Pytlík jeho pocitu přitaká, nejvýš snad připomene jedno nebo dvě další jména:
„Mám pocit, že česká literatura humorem právě neoplývá. Švejk, Saturnin a některé povídky Karla Poláčka, Jak byste mne doplnil?“
Vždy laskavý a vlídný Radko Pytlík ten kuriózní pocit, nadupaný a bučící neznalostí, taktně přešel beze slova a rozhovořil se o tom, jak dnešní média o humor nemají zájem. Co taky říci človíčku, který neví nic o velkolepém humoru Karla Havlíčka Borovského a Jana Nerudy ani o Františku Gellnerovi, o Jaromíru Johnovi, o Vančurovi a V+W, o Josefu Kainarovi, Ivanu Vyskočilovi, Jiřím Suchém a Cimrmanech; a patrně ani o svých vrstevnících Jiřím Žáčkovi a Karlu Sýsovi?
Jiří Suchý kdysi na okraj kterého svého dílka provokativně řekl, že je plno humoru, který sotva postřehnete. Kdo je k takovému humoru, na rozdíl od Horníčkových houslí vůbec neutajenému, slepý a hluchý jak poleno, kdo není s to jemnější humor vůbec postřehnout, neměl by se svými podivnými pocity hauzírovat a čtenáře obtěžovat.
A měl by se při tom pocitu, že česká literatura humorem právě neoplývá, rozpomenout aspoň na Směšné lásky jistého autora, kolem něhož se rád při každé příležitosti přičinlivě motá.
Autor: M. B.
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |