Je taková bedna v naší veřejné knihovně. Z modré umělé hmoty. Obsahu rozličného. Vraž do toho, dej do toho. Něco jako pošli to dál, ale ne po větru a ne ven, ale z ručky do ručky pod lampičku čtenáře.
   Nedávno jsem v bedně „zachvátila“ Vybrané humoresky od Marka Twaina. Knížku v kropenatých tvrdých deskách s černými rohy, které vypadají jako růžky ze starých alb.
   Listuji a z knížky vypadl zelený lísteček – složenka o zaplacení nájmu. Bydlel bývalý majitel knížky pan Ferjenčík z Milíčovy číslo tři opravdu na Žižkově? Každopádně prvního června, na Den dětí, v roce 1983 zaplatil Obvodnímu podniku Bytového hospodářství 39 korun nájemného.
   Složenkou byla založena stránka nadepsaná Oznámení: „Uvádím tím P. T. obecenstvu ve známost, že ve společnosti s panem Barnumem najali jsme na jistou řadu let kometu, i dovoluji si ctěné obecenstvo žádati, aby ráčilo věnovati svou přízeň dobročinnému podniku, jehož jsme se podjali. Hodláme totiž v kometě zaříditi pohodlné, ba nádherné obydlí pro tolik osob, kolik nás poctí svou přízní a hodlá podniknouti rozsáhlou exkursi skrze tělesa nebeská. V ohoně komety upraveno bude milion nádherných pokojů (každý s horkou i studenou vodou, plynem, zrcadlem, padákem, deštníkem, atd.) Bude tam i hojnost pokojů s kulečníky, heren, sálů hudebních, kuželníků, jakož i několik prostranných divadel a veřejných čítáren.
   „Fí ha, řekli by si dnes obyvatelé naší ulice, ale ten obdivný povzdech by spíše platil sumě na zeleném ústřižku než bydlení v ocase komety – podobné nám dnes nabízejí různé realitky na zemi. I s garáží.
   Ale my v Máchové ulici, kteří byty naštěstí vlastníme, platíme za měsíc sedmdesátkrát více než pan Ferjenčík a máme možná dírku stejné velikosti, jako byla ta pana Ferjenčíka z Milíčovy ulice.
   A plat se - alespoň můj - zvedl za dvacet let pětkrát z původních osmnácti stovek.
   Nevíte o něčem menším?, ptají se sousedé z vedlejšího činžáku. „A nemáte dvacku?”, ptal se ještě nedávno pan Měšťan, který ulicí chodil v modrých teplácích.
   Lidé se ptají a stojí na místě, kam spadla za války bomba a vyrostl jejich dům. Viděli mne tu se školní oranžovou koženou brašnou, s houslemi, vídali dědu, babičku, tátu beze mne, se mnou, maminku, kousek výš chodili do krámku napínat do rámů záclony… A počítají, že se po padesáti letech odstěhují na chatu a topit budou dřívím.
   Počítat musel i Mark Twain: „Znám muže velmi zámožného, jehož dům jest palácem, jenž stoluje jako kníže, jehož výlohy jsou ohromné a který přece nemá příjmů pražádných, jakž jsem již několikráte se přesvědčil na berních výkazech. Na toho obrátil jsem se o poradu ve své nouzi. Vzal do rukou mé ohromné udání vzhledem na můj příjem, nasadil si brejle na nos, vzal do ruky péro – a hle, obratem ruky jsem byl chuďasem. Udal mé ´státní, národní a obecní´ poplatky na tolik a na tolik, mé ´ztráty na moři ohněm´, ztráty při placení nájemného…”
   Nájemnému neutečeš ani na moři, ani když se budeš rok válet v modré posteli. Ale z 1 plus 1 snění s příslušenstvím se zatím nic neplatí. I když zdi obepíná jak závoj plíseň obav. Říkej, co chceš.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)