Byl 1. duben a v železniční dopravě došlo ke kolosálním změnám, o jakých se našim předkům ani nesnilo. Předcházelo tomu, ale již více než několik let intenzivní práce ministra dopravy Alfonse Závory, který vedle té správné stranické legitimace měl i velké zkušenosti s železniční dopravou. Když totiž pan premiér David Nehoda hledal ve svém partajním týmu nějakého odborníka, nabídl se právě Alfons Závora, bývalý ministr zemědělství, který už naše pole dostatečně zoral a pohnojil, že si vzpomíná, že jednou, asi ve čtvrté třídě základní školy, jako desetiletý chlapeček jel vlakem. Kdo jiný by měl lepší kvalifikaci pro tuto náročnou vládní funkci než právě Závora!
Ambiciózní mladý ministr jmenoval do svého týmu nadějné odborníky, většinou své bývalé poradce z resortu zemědělství, kde bylo všechno hotovo, takže tam už ani tráva sto let neporoste.
Ministr Závora potom jmenoval nový management státních drah a jako všeho schopného odborníka si vybral Jaromíra Koleju, jenž již jako malý klouček stavěl modýlky vláčků a spolužákům ve škole rád přehazoval výhybky. Mladý manažer se jednou ve své kanceláři zamyslel, nedělal to často, neboť myšlení bolí, a vymyslel geniální obnovu na dráze.
Proč je potřeba tolik zaměstnanců? Na co jsou ve vlacích průvodčí, když se může ušetřit na jejich výplatě? A začal horentně mlátit do svého notebooku a počítat a počítat. Zjistil, že kdyby propustili každého druhého průvodčího, dráha ušetří takové množství peněz, že jistojistě zbude na velikonoční, jarní, letní, podzimní, zimní a mimořádné vánoční prémie pro management podniku.
Spokojen s prací nového manažera byl i pan ministr, neboť peníze zůstaly v resortu a odměny se mohly vyplácet i na ministerstvu. A pochopitelně si pan ministr Závora šplhnul i u premiéra, který svého pilného ministra dával na zasedání vlády za vzor všem kolegům ministrům. „Vidíte, že to jde šetřit, jen chtít!“
Jenže peněz se do státního rozpočtu stále nedostávalo, a tak manažer Koleja přišel na další geniální nápad. Na co jsou ve vlacích strojvedoucí, když se může tolik ušetřit? A začal zase horentně mlátit do svého notebooku a počítat a počítat. Zjistil, že kdyby propustili všechny strojvedoucí, dráha ušetří takové množství peněz, že jistojistě zbude na velikonoční, jarní, letní, podzimní, zimní a mimořádné vánoční prémie pro management podniku.
Ministru Závorovi se to sice nezdálo, ale Koleja jej ujistil, že je to zcela v souladu s projevem pana prezidenta, který vybízel k zapojení veřejnosti do řízení, v novoročním projevu přímo volal po přímé demokracii. A co je řízení vlaku? Přímá demokracie. Cestující si prostě zvolí mezi sebou toho nejschopnějšího, který si pročte informační brožuru. Tu ráda vydá soukromá společnost Economy Consulting & Harvard, jejímž majitelem je spolužák manažera Koleji ing. Nesyta za směšnou částku 500 milionů korun. Co je to proti úsporám, to je přece pakatel. Na oko se potom vypíše výběrové řízení, ale stejně nikdo jiný než firma ing. Nesyty nemůže tak zodpovědnou práci vykonávat, vždyť nově vyškolený strojvedoucí bude mít zodpovědnost za cestující a za celou vlakovou soupravu.
A protože měl Koleja dobrou náladu, šel ve svých návrzích ještě dál. Vždyť si tím řada lidí splní svůj dětský sen, konečně bude moci řídit lokomotivu, nejen nějaké modely jako to dělal on coby malý klouček. A co kdyby… to byla vlastně geniální myšlenka, co kdyby tito noví strojvedoucí drahám za to, že si budou moci „zamašinfírovat“, ještě zaplatili? A zase začal horentně mlátit do svého notebooku a počítat a počítat.
No uznejte, že takový manažer se drahám vyplatí, protože 680 tisíc měsíčního platu jako základ je vlastně pakatel proti tomu, co by takový odborník mohl „zarobiť“ v soukromém sektoru.
A tak se stalo, že 1. dubna na stanici v Horní Lhotě přišli dva potencionální cestující. Vzhledem k tomu, že děda Vocásek měl šestnáct dioptrií na levém oku a na pravé neviděl vůbec, byla zvolena za strojvůdkyni Marie Macháčková. Trpěla sice vysokým krevním tlakem, cukrovkou a byla silně nedoslýchavá, ale v přímé demokratické volbě ji děda Vocásek jednohlasně zvolil, neboť prohlásil: „Máňo, já potřebuju bejt na středisku v 7 hodin a vůbec nic nevidím! A jestli přijdu pozdě, tak na mě bude chtít doktor regulační poplatek plus penále za prodlení, jak to nařídil náš pan vším lidem milovaný ministr zdravotnictví!“ Navíc Marii bylo teprve 76 let a podle nové důchodové reformy jí zbývalo do důchodu ještě 6 let. Vždyť se taky jela hlásit na pracovní úřad, aby vyvrátila podezření, že si tajně přivydělává k štědré sociální almužně, kterou jí stát vyplácí a na kterou si více než 50 let přispívala, pokud ještě měla práci.
Marie Macháčková nechtěla dělat vládě potíže a jako správná občanka pochopila svůj postoj, neboť se děsila představy, že se o ní po vsi a před konzumem, který už je dvacet let zavřený v důsledku privatizace, bude říkat, že je brzdou demokracie a chce zadřít novému zřízení písty. A nedej bože, aby o ní pan farář v neděli na mši vytruboval z kazatelny, že je stará struktura. To by jí potom mohli ještě krátit štědré dávky. Ledaže by její čin historie posuzovala jako čtvrtý odboj, to by se potom důchodkyně Macháčková mohla dostat do čítanek.
A jak to všechno dopadlo? Čekáte, že někdo dostal rozum, když se staly srážky a havárie na železnici každodenním chlebem zpravodajských relací všech našich veřejnoprávních či soukromých sdělovacích prostředků?
Kdepak, jen ministr Závora přišel na to, že když nebudou průvodčí, začnou lidi jezdit načerno a dráhy přijdou o zisk a ministr o prémie, ale i s tím si všehoschopný manažer přece musí umět poradit.
Jaromír Koleja totiž navrhl železniční daň. Bude ji platit každý, ať jezdí nebo nejezdí vlakem, protože to je jeho chyba, že nejezdí. A už zase začal horentně mlátit do svého notebooku a počítat a počítat. To máme deset milionů krát dejme tomu pětistovka za měsíc krát dvanáct měsíců… Myslím, že na odměny schopnému managementu to bude určitě stačit!
A co na to důchodkyně Macháčková? Asi jí nebudou stačit dávky, protože za každé svezení je povinna zaplatit drahám dost služnou sumičku za normokilometr, ale učí se, učí. Možná z ní bude dobrá manažerka. Už totiž vymyslela, že zkasíruje dědu Vocáska. Přece si nemyslí, že si bude vozit zadek ve vlaku zadarmo!
Autor: VÁCLAV FRANC
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |