Ze školních učebnic známe heslo vládců starého Říma „Chléb a hry“. Masy musejí dostat najíst a příležitost zabavit se, a pak bude mít císař klid k vládnutí. V době nedávné se tato osvědčená zásada v západní Evropě nazývala sociální smír. Tedy v době, kdy vládly vlády politiků. Dnes jsou v těchto vládách, a to nejen v Evropě západní, banky a korporace. Jsou to jejich vlády, vlády super bonusů.
Kdo jsou tito skuteční vládci dnešního světa? Názvy firem jsou jasné, propletenec vlastníků je však složitý. Kontrolní balík podniku A vlastní podniky B, C, D a podnik A je zase spoluvlastníkem B, C, D. Já na bráchu, brácha na mě. V čele firem stojí manažeři. Ti mají platy a hlavně bonusy za splnění cílů. Například za zvýšení podílu na trhu, za zisk, za sežrání soupeře. Bonus v případě vrcholových manažerů je jen krycím názvem pro pohádkový příjem. Cíl podniku je tedy jasný: naplnit pohádku, maximalizovat super bonus šéfů. Že poněkud zjednodušuji? Možná, ale věci navenek složité jsou mnohdy velmi prosté.
Jen zdánlivě jsem v předchozím odstavci odbočil od principu „Chléb a hry“. Ten úzce souvisí i s dnešními vládci, kteří na něj pochopitelně nezapomínají. K jeho naplnění mají sdělovací prostředky, jež masám denně na podnose přinášejí virtuální realitu. Že skutečný život je jiný, že reálné problémy jsou jinde? Ne. To, co není v televizi, se nestalo. Masy se najedí na recepcích celebrit, zabaví se na dovolených boháčů a zbohatlíků v Acapulcu. Senzace střídá senzaci a super bonusy tiše plynou na konta.
Není podle mne přesvědčivější vysvědčení pro dnešní dobu než to, že máme dostatečný potenciál k tomu, aby zeměkoule uživila všechny své obyvatele, aby na ní nebyl člověk umírající od hladu. Ale prosím vás, jaký zisk by to přineslo, jaký super bonus?
Skvěle jíme a skvěle se bavíme prostřednictvím nositelů super bonusů. Takový nositel vyjde z restaurace, kde oběd (pochopitelně na firemní útraty) stál více než měsíční plat dychtivého čtenáře o jeho úspěších, a před kamerami prostému člověku ještě zdarma poradí: Snažte se, tvrdě pracujte, buďte tvořivý.
Jaká vzácná a konkrétní rada! Bohužel u některých rádců jde v jejich podání o newspeak. K jeho překladu použiji bonmot, který jsem si přečetl v u nás nedávno vydané knížce F. Torberga Teta Joleschová a dědicové. Torberg uvádí citát spisovatele a dramatika F. Molnára, týkající se vzestupu amerického selfmademana: „Vždycky tu bije do očí jedna mezera. Na konci třetí kapitoly ten člověk ještě myje nádobí – a na začátku čtvrté už má dva zaměstnance a telefonuje. Nikdy se nedozvíme, koho mezi třetí a čtvrtou kapitolou zamordoval nebo oloupil.“
Autor: zet
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |