V tržním světě, kde všichni hrají, totiž předstírají, hned svou solidnost a solventnost, když už bědně krachují, tu naopak chudobu a potřebnost, když se v lepším případě bojí, že by se jim závidělo, v pádě horším a častějším, když chtějí vzbudit lítost a dát si platit od mnohem chudších, než jsou sami, v tom světě už univerzální přetvářky mají přirozeně privilegované a lukrativní místo mistrů profíci v umění přesvědčivě působit jako někdo jiný, než kým jsou: totiž herci, samozřejmě ne ti, co se spokojují prací v divadelních sálech a nebydlí pečení vaření v médiích jako herci hrnoucí se a přeostrými lokty se deroucí do nich a do veřejného života, do politiky, do podnikání vynášejícího rychlé a velké prachy, herci neváhající svou slávu angažovat do propagování i pochybných podniků typu letadlo. Co předvádějí, to není už jen herecké umění užité, ale přímo zneužité. Každá hra má ovšem svůj zvonec konec a každému předstírání, byť sebemistrnějšímu, stále hrozí, že působivá maska dobročinnosti, nezištné účasti i oddanosti pravdě, právu nebo třeba i maska vzdělání náhle spadne.
Což se událo nedávno hyperherci Tomáši Töpferovi, zrovna v čase, kdy mu nestačilo, že mu dosažená sláva herce, podnikatele a politika v jedné osobě vynesla víc než obdiv partajních fanynek, totiž významný post ředitele slavného divadla na Vinohradech, kde vystrnadil z místa uměleckého šéfa podobně mazaného dobráka, ale v zájmu dalších met se rozhodl upevnit si zdání vzdělance. Takové zdání je plus, když se jde do boje o místo samého prezidenta. A tak v televizním seriálu, sledujícím týden po týdnu události, lidi a jejich skutky v protektorátu za krutovlády zastupujícího protektora Heydricha, úspěšně sehrávaje roli znalého průvodce jedním z nejtěžších úseků českých dějin, náhle se proflákl. Když ve scénáři došlo na dies irae, na výraz, který zná nejen každý průměrný vzdělanec, i když neměl na škole latinu, pan senátor a ředitel a herec Töpfer si velice dal záležet, latinský obrat si vychutnal a s nádherným hereckým přednesem přečetl: diés í-ra-é: to druhé slovo okřídleného rčení, známého i ze zádušních obřadů, efektně trojslabičně!
O míře vzdělanosti některých herců si ovšem nelze dělat iluze. Netrklo to ani nikoho z televizního štábu? Pan Töpfer zřejmě není sám, kdo si na vzdělance jen hraje. Anebo to přece jen trklo, ale neodvážil se celebritu (přímo ředitele zeměkoule, jak ho nazval jeho konkurent) opravit, a tak se ta bota odvysílala, možná v urážlivém přesvědčení televizních štábů a pánů, že diváci na tom stejně nejsou se vzděláním líp než oni a zosobněná samolibost sama.
Autor: T. L.
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |