Národní umělec Jiří Sequens by se 23. dubna dožil 90 let. Brněnský rodák se o dramatické umění počal zajímat ještě za světové války jako mladý herec. Po jejím ukončení a obnově svobody Československa počal studovat na dramatickém oddělení brněnské konzervatoře. V letech 1946-47 studoval na Vysoké filmové škole v Moskvě, kde čerpal zkušenosti ze spolupráce se sovětskými filmovými osobnostmi, jako byl S. Gerasimov, S. Ejzenštejn a další. Po návratu z Moskvy v r. 1947 odejel do Francie na studium na Vysoké filmové škole v Paříži. Tam jej zastihly únorové události v rodné zemi. Mladý adept filmového umění měl na vybranou – pokračovat ve studiu, nebo se vrátit domů. Rozhodl se na celý život – pro návrat a službu své vlasti.
Doma ještě musel absolvovat vojenskou službu; poté se po boku kolegů a posléze i samostatně věnoval režijní tvorbě při produkci desítek filmových snímků. Byla to tvorba zobrazující nový život Československa. Získával si tak renomé vysoce kvalifikovaného filmového tvůrce, který nepřehlížel reálný život a dokázal jej převést na filmové plátno. Dnes je tato část Sequensovy tvorby často haněna jako politicky angažovaná. Sequens se však nikdy netajil fandovstvím pro lidově demokratický a socialistický vývoj, aniž se snížil k jeho mělkému zobrazování. Mimořádným filmovým dílem byl film Atentát z roku 1964, pojatý jako spravedlivý soud nad říšským protektorem Heydrichem a projev lidského hrdinství těch, kteří provedení rozsudku věnovali svoje mladé životy. Renomé tohoto filmu překročilo státní hranice. Už jen tímto dílem se Jiří Sequens zapsal do filmové historie a dnešním kulturtrégrům zavírá hanlivá ústa.
Dodnes vysoce oblíbenými zůstávají Sequensovy filmy ze 70. let, mezi nimi film Paraplíčko, Partie krásného dragouna, Smrt černého krále, navazující nebo vycházející z veleúspěšného seriálu Hříšní lidé města pražského. Setkáváme se v nich s nesmrtelným radou Vacátkem v podání národního umělce Jaroslava Marvana a jeho neméně oblíbenými komisaři, pány Brůžkem, Boušem a Mrázkem. Sequensovo režijní vedení z nich vytvořilo díla trvalé umělecké hodnoty a divácké obliby.
V letech 1974 až 1979 vznikl pod Sequensovým vedením seriál 30 případů majora Zemana; hlavní roli ztělesnil Vladimír Brabec. Všech třicet případů vycházelo z reálných příběhů, založených na obecné i politické kriminalitě. Seriál byl natočen s vysokou profesionalitou a ve spolupráci s desítkami herců 70. let. Dodneška naše srdce vzrušuje např. vraždění v Babicích, jeden z mnoha případů krvavého násilí proti tehdejším obyčejným funkcionářům, jež je dnes vydáváno za protikomunistický odboj a povyšováno na odměňované a vyznamenávané hrdinství. Nátlaková atmosféra po převratu v r. 1989 vedla k tomu, že se mnozí herci podílu na jeho vzniku zřekli a zapřeli tak svůj vlastní život. Jiří jim to však nikdy nevyčítal a ty desítky herců a hereček, které v jeho filmech včetně majora Zemana vystupovaly, stále považoval za „svoje děti“. Sám Jiří Sequens z této nenávistné atmosféry vychází jako „kontroverzní“ umělec.
Měl jsem tu velikou čest, že se Jiří Sequens zajímal o osobní setkání. Sešli jsme se dvakrát k několikahodinovému rozhovoru o stavu dnešní české společnosti. Bylo mu jasné, že léčení bude dlouhé, ale nezoufal si. Nabídl jsem mu, že společně zpracujeme záznam o jeho životě. Zpočátku odmítal, ale posléze slíbil vzpomínat nad tisíci fotografií. Předčasné úmrtí tento záměr zhatilo.
Jiří Sequens za sebou zanechal bohatý snímek historické pravdy o druhé polovině 20. století. Zemřel 21. ledna 2008. Odešla s ním osobnost vysokých uměleckých i lidských kvalit.
Autor: VÁCLAV JUMR
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |