Rozpučelo se 21. století a také jarní příroda roku 2012 nezůstala pozadu. Objevilo se najednou poněkud víc nahrávek a odposlechů z let nedávných. Škoda však, že poněkud starší nahrávka skladby In the Mood v podání orchestru Glenn Millera by zřejmě naší instituci BIS u srdce moc nechytla, a také by ji asi nikomu nepředala. Navíc G. Miller už dávno po havárii letadla odpočívá na dně mořském. Originální, ale rovněž nové nahrávky skladeb této kapely baví a těší dosud milovníky jazzové muziky po celém světě. To nahrávky odposlechů neumí.
Jakési nahrávky rozhovorů novodobých nehudebních nabobů, pořízené však v tuzemsku, s nimiž se vylezlo na světlo boží, spíše pekelné, je snad lepší nikdy neslyšet. Teprve tam někde daleko za nimi se totiž potácí státní byrokracie. Není divu, že se k odposlechům mnozí pokrytci nechtějí znát a jako vždy nejsou k mání. Jako by lezli opět někde po horách. Ovzduší je najednou přeplněné koktavými hlasy, co si žádají vyšetření nikdy nevyřešitelného. Prostě s nejlepšími lidmi ve svém oboru, ať už na magistrátním či ministerském postu, jsou neustálé potíže. Ti nejlepší z nás totiž překypují nabídkou neuvěřitelných průšvihů. Děje se tak zrovna v čase, kdy už korupce mele z posledního. Ta pomyslná možná, ale skuteční korupčníci si totiž lebedí a nadzdvihávají obočí nad svojí sbírkou hodinek. Křičí a ohánějí se tvrzením, že dosud k žádnému policejnímu stíhání na magistrátu během osmi let panování na Mafiánském náměstí nedošlo. Zřejmě k návštěvě expozice s hodinkami nevystačí ani jakási opencard, a případný zájemce by se také mohl ztratit v černé díře tunelu Blanka, jehož otevření se neustále posouvá a prodražuje.
V 50. letech minulého století ve sportovní škole dorostu v pražské Stromovce atletický potěr býval hezky a zdravě zainteresován k případné účasti na olympijských hrách. Po každém splnění limitu v příslušné disciplíně, který se však navyšoval, získával atlet odznak s jedním vybarveným olympijským kruhem. Při dosažení všech zbarvených kruhů byl vlastně splněn olympijský limit a jelo se do světa rvát se o získání olympijské placky. Z naší generace se tohle zdařilo Olince Fikotové, která mrskla diskem tak daleko, že si zlatou medaili přivezla až z Austrálie…
Učili nás tehdy žít ve smyslu fair-play, jak nám to předváděl muž, po němž je konečně pojmenována krytá hala ve Stromovce.
S konáním olympiády v Praze přišel před několika lety bývalý magistrátní náčelník Velké oko. Za její propagaci město vyhodilo na sedmdesát milionů, ovšem nikoliv z kapsy náčelníka. Prošvihlou sumu jsem před léty zmínil v článku pražských novin a zareagoval na ni samotný náčelník s tím, že se mýlím a jednalo se jen o pět milionů. Jenže já se nespletl, a tak jsem šéfa magistrátu v listě nazval lhářem. Už se neozval…
Přibylo lidí, kteří propadli víře ve vlastní dokonalost a politickou nesmrtelnost. Jenže se často chovají jako neskuteční pitomci. Stát zasáhla morální bída, když lesk zůstal snad jen na dosud nepoškrábaných sklech ve vagonech metra.
Nakonec vše vyhlíží tak, jako by lobbista jménem Janoušek vůbec neexistoval a tudíž se ani nemohl přemisťovat pomocí automobilu. Ženu vietnamské národnosti nikdo nezranil, neboť ta spadla z rozhledny na Petříně. Vše pozoroval hradní klimatolog, co se těší, až bývalý magistrátní náčelník Velké oko bude za půl roku zaručeně očištěn. Taková tuzemská normálka. Vždyť dodnes nikdo nerozluštil, jakým způsobem z neexistujícího hrobu přicházely peníze do rozpočtu politické strany, co jí hradní klimatolog šéfoval.
Kupodivu až desetileté vězení prý hrozí výše jmenovanému lobbistovi. Říká se to pravidelně až do té chvíle, než přijde trest podmínečný. Pak možná dorazí prezidentská milost podepsaná perem uzmutým kdesi za Atlantikem. Kamenných a nevinných tváří v tuzemsku přibývá. Vinou bývá poznamenán jen ten, kdo má sílu ještě něco ošklivého odhalit.
Autor: FRANTIŠEK DOSTÁL
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |