Byl u všech důležitých událostí protektorátního života z pohledu nacistických špiček. Lze jej třeba vidět na fotografii, kde si vyjevený Karl Hermann Frank prohlíží staroslavné insignie Karlovy univerzity, nebo na snímku pózujících nacistů po jmenování Franka státním ministrem pro Čechy a Moravu.
Byl podle oficiálního protokolu jedním ze dvou Němců (vedle vrchního vládního rady Antona Zankla), který držel v rukou české korunovační klenoty při jejich prohlídce Heydrichem dne 19. listopadu 1941. Ti, kdo jej znali, se shodovali v tom, že byl možná nejlépe informovaným nacistou v protektorátu a věděl i to, co nevěděl jeho pán K. H. Frank.
Jeho vliv na Franka byl velmi silný a Frank mu – jako jedinému svému spolupracovníkovi – naprosto důvěřoval. A on tuto důvěru nikdy nezklamal. Vlastně ani po válce ne. Jmenoval se Robert Gies.
Když byl po vzniku Protektorátu Čechy a Morava Karl Hermann Frank jmenován státním tajemníkem při úřadu říšského protektora, dostal se rázem jako novic do soukolí obrovské nacistické úřednické mašinerie. V ní dominovali úředníci přicházející z „říše“, jimiž se obklopoval protektor von Neurath, Frankem pohrdající; lidé znalí nejen chodu státní správy, ale i intrik, kterými bylo toto prostředí charakteristické. „Sudeťák“ Frank mezi ně nepatřil, ale musel jimi být trpěn v přesvědčení, že jeho působení je jen dočasné, že brzy selže a bude vystřídán přijatelnější „persónou“.
Jenže K. H. Frank byl mužem SS. Himmler i Heydrich mu, byť s výhradami k jeho tendencím provádět nezávislou politiku, důvěřovali. A nebylo v zájmu SS nechat jej, nezkušeného v tak vysoké funkci, padnout. Dne 16. května 1939 proto nastoupil do funkce osobního tajemníka státního sekretáře Franka SS-Sturmbannführer Dr. Robert Gies. Příslušník Bezpečnostní služby (SD) a tedy Heydrichův člověk.
Dr. Gies setrval po Frankově boku až do května 1945. Tvrdil-li po válce Frank, že nikdy neměl blízkých přátel, je to pravda. Ovšem jakkoli byl podobně jako Heydrich extrémně nedůvěřivé vůči lidem ve svém okolí, našel se přece jen člověk, který si jeho důvěru, a to naprostou, získal. Byl to právě Dr. Robert Gies.
Robert Gies se narodil 17. dubna 1902 v Kolíně nad Rýnem v konzervativní katolické rodině. Vystudoval práva a poté nastoupil úřednickou dráhu. Není nám známo, kdy začala jeho angažovanost na straně nacistů; ovšem vstoupil jak do SS, kde dostal číslo 254809, tak do NSDAP (č. leg. 2082203).
Dr. Robert Gies přišel do Prahy už jako zkušený a dobře hodnocený úředník nacistické státní správy. Byl pracovitý a spolehlivý.
„Byl jediným úředníkem z těch, kteří byli odkomandováni ze staré říše do Prahy, který prakticky podporoval Frankovu pozici jako státního tajemníka,“ vypověděl po válce o Giesovi Hermann Neuburg, Henleinův zástupce ve funkci vedoucího sudetské župy NSDAP, muž, jenž dobře znal všechny nacistické předáky protektorátu. „Většina ostatních z říše přišlých úředníků postavila se na stranu říšského protektora… pokoušeli se neodborníka Franka obejíti a omeziti. A tu právě byl Gies, který Franka stále víc a víc zapracovával do správního aparátu.“
Načež Neuburg konstatoval: „V tomto čase získal si neomezenou důvěru K. H. Franka, kterou si udržel až do konce. Stal se pro Franka jednoduše nepostradatelným.“
V srpnu 1943, po jmenování K. H. Franka německým státním ministrem pro Čechy a Moravu, se stal Dr. Gies šéfem ministerského úřadu. V té době už všeobecně platil za „šedou eminenci“, za muže, který je z hlediska chodu ministerstva o všem informován. Jeho rukama procházely veškeré dokumenty určené Frankovi či jím sestavené. Bylo skoro vyloučeno dostat se k Frankovi mimo via Gies.
„Byl tudíž prakticky do všeho zasvěcen a o některých věcech věděl více než sám Frank… Přes své vlivné a v mnohých věcech ovládající postavení byl však tak chytrý, že se uměl osobně vždy držeti v pozadí.“ (H. Neuburg)
Dr. Gies vytvořil kolem Franka početně velmi omezený, leč „kádrově“ značně silný „vůdcovský kruh“, s kterým Frank probíral všechny zásadní problémy protektorátní politiky. Kromě Giese do něj patřili šéf Bezpečnostní policie a SD v protektorátu Dr. Weinmann, šéf pražské řídící služebny SD Dr. Walter Jacobi a vedoucí oddělení kultury ministerstva SS-Sturmbannführer Wolf.
Proč také Wolf?
Kultuře, resp. jejímu místu v nacistické politice a vlivu na protektorátní české obyvatelstvo přikládal K. H. Frank mimořádný význam.
Frank totiž vůbec nebyl primitiv, za kterého býval a bývá vydáván. Hodně četl, znal problematiku českého národního obrození, dobře věděl, jaký vliv mají na své spoluobčany čeští herci, zpěváci a spisovatelé, a umně toho využíval. Doporučoval konkrétní kroky a opatření v různých oblastech umění, navrhl a prosadil vznik kolaborantského humoristického časopisu, úspěšně lákal umělce na různé ceny, bedlivě sledoval kulturní a politické dění nejen v protektorátu, ale i v zámoří, v prostředí československého exilu. Prostřednictvím svého přítele Cecila Nassensteina, vedoucího rezidentury SD v Lisabonu, opatřoval Gies Frankovi exilové tiskoviny, časopisy a knihy, které si pak Frank nechával jen pro sebe překládat.
Ovšem: „Gies však v žádném případě nebyl jen ohebným vykonavatelem nařízení a rozkazů svého šéfa. On sám byl velmi iniciativním. Od něj pocházejí také různé plány z posledních týdnů před skončením války. Například navrhl Frankovi více zapojiti českou a německou šlechtu za tím účelem, aby s její pomocí bylo české obyvatelstvo přivedeno k loyálnímu postoji… Pokoušel se dále lépe zapojiti katolický klérus a za tímto účelem několikrát jednal s vůdčími osobnostmi katolické církve.“ (H. Neuburg)
Dr. Robert Gies byl těmi, kdo jej osobně znali, vesměs charakterizován jako arogantní nadutý člověk, nepříjemný při jednáních, dávající s oblibou najevo své pohrdání českou lůzou. O to podivnější bylo, že v Praze se oženil právě s Češkou.
Rodiče Marie Krombholzové (nar. 17. srpna 1914), přezdívané svým příbuzenstvem „Mici“, se sice „hlásili k Němcům“, ale jejich kořeny byly ryze české, ostatně sama „Mici“ mluvila lépe česky než německy. K. H. Frank se v den svatby osobně dostavil ke Staroměstské radnici, aby Giesovým blahopřál!
„Gies se s oblibou choval provokativně vůči českému obyvatelstvu, zejména pak vůči majitelům motorových vozidel,“ uvedl po válce při své výpovědi před soudem kolaborant Josef Ježek, bývalý generál četnictva, o jisté Giesově libůstce. „Stávalo se totiž dosti často, že Dr. Gies zastavil motorové vozidlo, které se mu dostatečně v cestě nevyhnulo nebo podle jeho mínění nedodržovalo dopravních předpisů, odebral příslušné doklady a posílal je prostřednictvím mého pobočníka Hartla za tím účelem, aby řidič byl příkladně potrestán a odňato mu povolení k jízdě.“
Už jsme uvedli, že Dr. Gies byl mimořádně dobře informován, snad i lépe než K. H. Frank.
Na sklonku války byl Dr. Gies zapojen do všech zásadních „úklidových opatření“. Podílel se na úkrytu nacistického archivu ve „Frankově štole“ u Štěchovic, s největší pravděpodobností byl zasvěcen do osudu historických insignií Karlovy univerzity, jež „zmizely“ někdy v dubnu 1945. A počátkem května 1945 náhle z Prahy „zmizel“ i Dr. Gies; odjel prý na motorce západním směrem… Je jisté, že nikoli svévolně, ale s nějakým úkolem, posláním. Jakým?
K. H. Frank nebyl po válce ke svému tajemníkovi blíže vyslýchán.
Dr. Gies byl sice v letech 1945 a 1946 poznán v amerických zajateckých táborech, ale na žádosti o jeho vydání reagovali Američané stereotypně: Neznáme, nevyskytuje se…
Existence Dr. Giese a jeho pobyt ve Spolkové republice byly zaznamenány ještě počátkem 60. let minulého století. V roce 1966 přineslo československé ministerstvo vnitra informaci, že Dr. Gies údajně zemřel, ovšem tato informace se opírala o blíže nespecifikované ústní sdělení…
Dr. Robert Gies byl spolehlivý a pracovitý člověk, vynikající úředník a zpravodajec. Jistě se ani po válce neztratil.
Autor: EMIL HRUŠKA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |