OLGA IVANOVOVÁ
Pokloním se ti, Rusko
(Text písně)
Šel jsem s vojáky do války se bít.
Nikoli umírat, toužil jsem žít.
Na mrtvá, zohavená těla svět
všude kolem nechtěl pohledět.
Přísahal jsem, ač bývalo mi úzko,
že tě svým tělem ochráním, mé Rusko.
Svíravý chlad i vedro okopů
vydržím. Vedle tebe v zástupu.
O hladu pod krupobitím střel
vydržet až do konce bych chtěl.
Truchlím nad smrtí padlých kamarádů,
kytičku prostých kvítků na hrob kladu.
Ty jsi mi, Rusko, dalo sílu, vím,
aby byl ze mne chrabrý vojín,
jenž stojí tu s čelem vztyčeným
navzdory smrti jako tvůj syn.
Až dojdu na kraj světa a bude mi úzko,
vrátím se a skloním před tebou, mé Rusko.
SEITUMER EMIN
xxx
Sestře
Vezmi si, válko, zpátky všechno hned,
bídu všech svých proklatých běd.
Všechnu tíhu - do poslední mrti.
I dny i noci vezmi si zpět
a mámu vyrvi ze spárů smrti.
A mně vrať mých dvacet let.
Vdova
A nad naším městem
už navždy
umlkl hukot sirén.
Hvězdy
na znamení díků
tancují v porostu
omamných šeříků.
Zahrada řádí ze všech sil. A kde je hospodář?
Je pochován v Polsku kdesi u Gliwice.
Zůstala po něm vdova. Je jí třiadvacet.
Třiadvacet je jí, vdově. Ani o den více.
Od svých devatenácti let
vdova
jen velmi těžko usíná.
Od svých devatenácti let.
Manžela navždy ztratila.
A nemá dceru ani syna.
Zahradou ji provázejí
modravé měsíční stíny.
Hvězdy na znamení díků
tancují v porostu
omamných šeříků.
Ona se opřela o kmen
běloskvoucí jabloně.
Za plotem
baví se sousedé.
Hospodář vrátil se s vítězstvím.
Za plotem baví se sousedé.
Zpívají. A jak jim to jde!
Každý se veselí rád.
Hospodář vrátil se domů. Ke svým.
Vrátil se a na prsou má řád.
Za ní zaskřípěla branka.
Vešla sousedka podnapilá.
Mlčky a tiše k ní přistoupila
a objala ji.
Pak šeptem pronesla:
Drahá…
Tak obě mlčky stály.
Potlačovaly slzy v krku.
Poté se rozplakaly
neštěstím a štěstím,
štěstím a neštěstím.
A sousedka vdovu
objala znovu a odvedla ji
k nim do zahrady,
kde hodovali veselí hosté
a bylo tam hodně křiku,
kde byly podobné jabloně v květu
a podobné hrozny šeříků.
Vešly obě
a hosté u svátečního stolu
ztichli.
Podali jim pohárky s vínem. Aniž si přiťukly,
víno vypily. A hned
přistoupil k vdově soused,
který se právě dneska vrátil z války.
Objal ji.
Mlčky. Bez jediného slova.
Netřeba slov.
Kdosi pronesl přípitek.
Veselí už začalo znova.
Sousedé vše pochopili.
Ti střízliví i ti podnapilí.
A mlčky mladá vdova
hleděla skrze slzy dojetí a díků
jak nad hlavou jí na pozdrav
bujaře rozkvetly hrozny bílých šeříků.
NIKOLAJ BERBER
Jaro 1945
Utichl dělostřelecký řev,
Reichstag v Berlíně mlčí.
Věz, že mou bolest a hněv
však už nikdy nic neumlčí.
V pětačtyřicátém, pamatuje si každý,
šeříky kvetly jako divé.
Tu nevídanou modrobílou krásu navždy
pamatuji si velmi živě.
JURIJ ZACHARENKO
Sen vdovy
Vešel do domu
a postavil se k oknu zády.
Řekl jí tiše:
- Buď zdráva, tak jsem tady…
- Ó, drahý, kde ses tu vzal?
Nebo ses mi pouze zdál?
Nyní tě vidím jako živého.
Psali mi, že padl jsi u Sandomierze v boji…
- Ano. Jméno tam na kameni vytesáno stojí.
SERGEJ OVČARENKO
xxx
Chlapcům Adžimušky
Ech, proč jsem si jenom hrál na válku?
Jako bych žádné jiné hračky neměl.
Tak rád bych se vyspal ve svém kumbálku,
jenom bez střelby a bez rachotu děl.
Vařit brambory na kamnech a sestře nosit
denně veku bílého chleba a pirohy,
začínat hezky od rána i na sněhu se válet
a mít též kousek modré oblohy.
Tak rád bych se napil, a tak toužím žít.
Dočíst rozečtené knihy, pěstovat růže.
Marně se nepřítel pokouší nás zlomit.
Nevzdáme se. Odvaha z nás dělá muže.
LARISA VASILJEVOVÁ
xxx
Vlasti je mi líto. I když se raduji, mám
srdce plné neradostných předtuch.
A všude kolem hořce páchne vzduch
a za poledne někdy bývá černá tma.
Je to velmi složitá ruská věc,
to nerozumné hrdé zaslíbení,
kde možné je všechno nemožné přec,
ale to možné prostě možné není.
A v jediném tvoru jako ve snách
podlost a ctnost jdou vedle sebe,
zlo s dobrotou se snoubí, až zebe,
za bílého dne i v černých tmách.
Litovat vlast? Ona snad skomírá?
Taktak je naživu, až líto je mi.
Dost! Její vítězný krok už zaznívá
celičkou naší široširou zemí.
Z ruštiny přeložil IVAN DOROVSKÝ
JAROSLAV EMINGER
Misijní minuty
Vláda léta vydržuje
v Asii naše žoldáky,
doma zhoubně ruinuje
důchodce i študáky.
Časová
Tak to do sebe zapadá
- vláda a blbá nálada,
proto je načase
odklonit Nečase.
Kabaretní
Operetní vládní krize
neumdlévají v repríze,
vláda je v nechtěném úmyslu
špičkou zábavního průmyslu.
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |