Je to nutné? A etické? Odpovídám: Je to dnes možné a není to zdaleka ještě to nejhorší, co se děje.
Jméno Hitler tu knihu každopádně prodá, a pokud je dotyčný i objektem výzkumu, pak dvakrát. Práce Václava Junka HITLER V ČECHÁCH (nakladatelství BVD, 2012) náleží do sféry podobných bádání a autor Hitlera vždycky obdivoval. Je synem stejnojmenného (spolu)kreslíře Rychlých šípů Václava Junka a shodou okolností se narodil zrovna na Adolfovy narozeniny (i když až pět let po jeho smrti). Náhoda? Podle Junka jistě osud; i stopuje stránku po stránce soukromé Hitlerovy „ataky“ do českého prostoru. Ano, všech 103 hodin den po dni, minutu po minutě, jak se dočteme už na obálce, a vystačí mu to na 160 velkoformátových stran uvedených i následujícími sentencemi: Jen ten, kdo pevně drží Čechy, může dobýt Evropu (Bismarck). Čech zde nemá, konec konců, co pohledávat (Heydrich). Co v knize následuje?
„Úvodní slovo (o velkém historickém tématu)“, a pak impozantně pojmenované kapitoly Expozice, Kolize, Krize a Katarze, které shrnou (nic víc) předválečnou situaci u nás. Po tomhle ántré se pak pondělím 3. října 1938 (a za doprovodu bubínků) již mapují veškeré pohyby AH, zde konče až pátkem 17. března 1939. To doplňují fotografie (nepochybně zajímavé), mapy a pominut nelze ani „Přehled hlavních spoluaktérů Hitlerových vpádů do Čech“, i když opět nejde o víc nežli o velestručné medailony pánů Bormanna, Canarise, Franka, Fricka, Goebbelse, Göringa, Henleina, Himmlera, Keitela, Krebse, Rundstedta, Speera a v neposlední řadě také Hitlerova dvorního fotografa Heinricha Hoffmanna (1885-1957).
Fascinace objektem zájmu, jehož jméno autor nesčetněkrát a všude píše tučně, je tu do očí bijící a žádá i bombastickou kapitolu Češi (Moravané a Slováci), s nimiž se Hitler kdy bezprostředně potkal. Kapitola sestává z dalších čtrnácti s akribií očíslovaných mikromedailonů, i včetně zmínek o herečkách Ondrákové a Baarové a spisovateli Kožíkovi, který se tu ocitl pod číslem sedmnáct - a před dovětkem: Jako člen oficiální delegace novinářů, publicistů a význačných evropských osobností před jejich odletem k odkrytí masakru v Katyni v roce 1943. Seznámek (hodný disertační práce?) obsahuje však i položku deset, představující „české zaměstnance a další personál Pražského hradu v rámci Hitlerova příjezdu na Hradčany 15. března a jeho pobytu zde ještě 16. března 1939“, abych Junka citoval. A krom toho?
Autor má třeba spočítáno, že Hitler strávil na cestách „mimo Říši, objektivně a doložitelně, celých 2803 hodin“, a tak u nás vlastně ještě pobyl podivně málo, zvíme. Hrdá je přesto kapitola Hitlerovy dopravní prostředky. Člení se na Automobily, Vlaky, Lodě a Letadla a bombasticky působí její zklamané finále: Snad jen pro pořádek ještě jednou připomeňme to, co je podrobněji rozvedeno již dříve v této knize: z důvodů, které se tam rovněž snažíme alespoň vysvětlit, Adolf Hitler však žádnou část území bývalého Československa údajně nikdy žádným letounem nepřeletěl.
Ne, Junkovi, který „začal už v raném věku pracovat v médiích a setkával se zde přímo (sic) s řadou silných okolností, které utvářely tehdejší dobu i jeho, a který prožil šestnáct let na vedoucím postu pražské Lucerny a zejména po Listopadu se věnuje výkonné produkci, režii, dramaturgii a literární práci“, nelze upřít pečlivou důkladnost; na mysl se mi ale vrací úvodní otázka. Vy snad odvětíte: A proč ne? A nikdo, uznávám, není nucen to kupovat, je mi však smutno vždy, když si uvědomím, kolika jiným osobnostem ona pozornost věnována nebyla, ačkoli ji zasluhují víc. A tak nutí vydání této knihy, přetékající hysterickým vítáním, k zamyšlení a Junek se stává nejlepším ze vzorků propagátorů kultu, který se už kdysi rozmohl za našimi hranicemi, aby se přelil i sem. Nejvíc mě pak irituje stálé zaštiťování se tím, že předvedl i vzepětí historikovo. Ano, možná historikem opravdu je, ale také takovým, co už na str. 9 vyzývavě píše: Mimochodem – kdo si kdy v této souvislosti vážně uvědomil, že se Adolf Hitler narodil právě na Bílou sobotu? A že naopak opustil tento svět jako s uděláním právě o Valpuržině noci? Tedy při příležitosti zejména v germánské kultuře tolik dotýkané?
Autor: IVO FENCL
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)