Příspěvek z konference Unie českých spisovatelů na téma Postavení českého spisovatele dnes
I já jsem posledních několik měsíců uvažoval o tom, co dál, neboť jsem nabyl dojmu, že jedno období skončilo.
Skončilo období, kdy jsem měl, podobně jako mnozí z vás pocit, že jsem okolnostmi příliš tlačen k tomu, suplovat práci v podstatě neexistujícího novinářství. Dostali jsme se k tomu hlavně tím, že se psaním neživíme, a tak jsme mohli psát to, co si novináři, z obav o místo, psát nedovolili. Navíc k tomu jsme se snažili mírnit škody napáchané na veřejném mínění propagandou, a stali jsme se až jakýmisi uvaděči na pravou míru.
To, co jsme dělali, bylo ve své době do značné míry ojedinělé. V současné době ale již existují desítky alternativních zpravodajských serverů v češtině, a sehnat si informace je již jen otázkou toho, jestli člověk chce nebo nechce. Dokonce i v debatách pod články dnes převládá zdravý rozum, a ať se placení trollové snaží debaty narušovat sebevíc, nedaří se jim to. Lidé si již dovolí, díky internetové anonymitě, v debatách svorně nadávat, podobně jako kdysi veřejně v hospodách.
Lidé již ztrácejí propagandou vtlučené představy o západním systému. Zkreslenost jejich představ o „západním světě“ pomalu klesá na míru před rokem 1989, kdy měli představy zkreslené tím, že měli omezenou možnost cestovat a velmi chabé jazykové znalosti. Z tohoto marasmu se tedy pomalu dostáváme zhruba na „známou půdu“, ze které se snad podaří vykročit jiným způsobem.
Což bude samozřejmě těžké. Mezitím jsme se stali zemí s nejnižšími příjmy a nejvyššími cenami v Evropě, a s vysokým náskokem vedeme před celým světem ve „čtyřboji“ chlast, cigarety, drogy a hraní na automatech. K tomu je třeba připočíst také kriminalitu - aby na to lidé se zdejšími příjmy měli - která je, za situace, kdy policie 99 % případů odloží, patrně poněkud jiná než ta oficiálně uváděná. A svět se mezitím také vyvíjel, a je někde jinde než v dobách Reagana a Thatcherové…
Je však potěšující vidět, jak stoupá počet lidí, kteří se nebojí, „neštítí“ číst něco, co není v souladu s oficiální propagandou, nebo si i „dovolí“ napsat vlastní názor. Že k tomu ještě zdaleka nedospěli všichni? Nevadí. Je jich již dost na to, abychom nepsali s pocitem marnosti, abychom si dovedli představit čtenáře.
Takže nakonec opět ona otázka. Co dál? Přichází doba, kdy budeme ve svých textech více rozvíjet hlubší myšlenky či vize do budoucna? Nebo přichází něco úplně jiného?
Autor: JAN KRISTEK
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |