Ryba, jídlo žebráků, se stala lahůdkou. Kvalitní vodu z vodovodu jsme vyměnili za sladké přesycené břečky. Rohlíky se scvrkly o polovinu, kyselé mléko se nedá doma vyrobit, protože vznikne jedna odporně zapáchající tekutina, kterou neudržíte v ústech.
Všechno, co bylo kdysi opravdu dobré, co mělo svou hodnotu a tradici, jsme vlastně vyměnili za šmejdy v drahém obalu.
Jsou i dobré věci. Jen je jich čím dál méně a je třeba je pořádně hledat. Hledat, přemýšlet, číst nečitelné návody a obsahy, které nemáme šanci vidět, pokud jsme si nepřibalili lupu. Ulice se nám zaplnily obyvateli z Číny, Taiwanu či Vietnamu. Přes reklamy si nevidíme na špičku nosu. Chodníky a přechody jsou plné stojících aut.
Žijeme v pomyslném blahobytu. Máme dva i tři telefony, internet, televizi, domácí kino, DVD, PC a stále nám něco chybí. Zákazy, příkazy, nařízení, poučení, kterým už člověk přestává rozumět a vyznat se v nich je přímo nemožné. Kamery nás sledují na každém kroku. Kdekoliv se hneme, jsme pod kontrolou. Všechno je evidované, zaznamenané a všechno pro naši »bezpečnost«.
Každá zpráva, každá pošta, každý telefonát, každá platba, každý mail, každý, někdy velmi soukromý pohyb je pod organizovaným dohledem. Kdykoliv se dá vybrat z archivu jako zbraň, která je připravena k okamžitému použití proti nám.
Zajímavé je, že i při takovémto špiclování dochází k trestným činům, o jakých jsem neměl v minulosti ani potuchy. Drogy, přepady, násilí, vydírání, vraždy se staly běžným průvodním jevem této svobodné doby. Zbavujeme se vlastní identity, protože souhlasíme se vším, co po nás různé instituce, jako banky, mobilní operátoři apod. požadují.
Můžeme vidět oči bezdomovce, který se určitě na ulici nenarodil. Můžeme vidět žebráky, kterým trčí nohy z kontejneru, když se natáhli pro prázdnou láhev, či noblesní hotely pro psy i s vlastní www stránkou, lékařem a kadeřníkem. Můžeme sledovat složité operace svých psích miláčků přímo na internetu. A pokud se nám náhodou náš drahý psík ztratí, okamžitě se o něj postarají v útulku i s lékařskou pomocí. Když se však ocitne na ulici člověk, nezakopne o něj ani pes. Stáváme se číslem daňového úřadu či sociální pojišťovny.
Kam se poděly hodnoty, kde je vlastní podstata člověčenstva? Kde je něco víc než jen strohé konstatování? Hrůza, co se tu událo za těch dvacet roků! Vytratila se láska, porozumění, lidskost, tolerance, teplo rukou, úcta před šedinami.
Neznáme souseda, nevíme, jaký plat má vlastní žena či muž. Nesmíme dát na zadek vlastnímu dítěti, pokud nechceme mít problémy s úřady. Sledujeme stupidní, nehodnotné televizní stanice, kde seriály bez konce nahrazují kulturní vyžití určité skupině nevědomých a možná i nevidomých lidí. Ale co ta druhá polovina? Nemá šanci fungovat důstojně, bez toho, aby jí byly podsouvané podobné stupidnosti?
Pokud je toho ještě málo, můžeme shlédnout Superstar a tam nás pošlou veřejně do řiti i s posměšným komentářem. Nádhera! A díky za ten kulturní a hodnotný zážitek, který nám za laciný peníz některé televize podsouvají jako dušením mrzákům.
A to nepíši o politice a prohnilých politicích, to nechám jiným. Malou ukázkou dnešní politiky je aktuální proces s VV. Lituji budoucí generace, budou mít co dělat.
Autor: JAN KVĚTOSLAV MOTEJLEK
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |