Určitě znáte situaci, že se vám v hlavě uhnízdí písnička, nebo třeba jenom jeden verš, popěvek, pár taktů a ne a ne je dostat z hlavy. Pořád se vrací, dokola... Nejdříve si popěvek prostě pobrukujete, pak prozpěvujete. Následně si řeknete, že už to stačí, ale ono se to pořád vrací. Až si to musíte začít zpívat znovu a zase pořád dokola. Už vám i doma říkají: Nic jiného v repertoáru nemáš?! Mně se to stává poměrně často a celou věc komplikuje fakt, že zpívám velmi mizerně. Zvláště úporné jsou dvě nádherné řecké písně-básně, které se rozhodly, že se budou do mé hlavy vracet pravidelně, a žít si vlastní život v mé lebce, nezávisle na mně, na mých intonačních schopnostech a budou se přehrávat pořád dokola, chodit ven a dovnitř, jak se jim zachce, proplétat se navzájem; prostě, že mi nedají chvíli klidu. Dvě krásné řecké básně. Dialog velikánů. Zákeřně se pokusím přestěhovat je do vašich mozkoven a sluchovodů a trochu si od nich odpočinu (nebyla bych ráda, kdyby mě opustily úplně).
   K té první zkomponoval nádhernou hudbu Mános Chatzidákis, hudební skladatel u nás známý písničkou Děti z Pyrea. Slova napsal básník Nikos Gkátsos, jenž daroval úchvatná slova stovkám dnes již klasických řeckých písniček. Gkátsos a Chatzidákis velmi sugestivně vyprávějí příběh o mladém princi z Orientu jménem Kemal:

   Poslechněte si příběh mladého Kemala, prince z Orientu, potomka Syndibáda mořského, co si myslel, že může změnit svět, avšak hořké jsou rady Alláhovy
   a temné lidské duše...

   Kdysi kdesi v Orientě písek zavál příběh náš.
   V sípkách myši, voda černá, větší bídu nepotkáš.
   V Mosule i v Basoře, i pod starým datlovníkem
   hořce pláčou děti pouště, nikdo není prorokem.

   Jeden mladík z rodu krále koně sedlá, vyráží
   s dýkou v pase, vírou v srdci, a se smutkem ve tváři.
   Beduíni na něj hledí vševědoucně s lítostí.
   On jim na to odpovídá: bez nás se svět nezmění.

   Jak se zpráva rozletěla o kurážném rekovi,
   neváhali ani chvíli: chytit se ho vydali.
   Od Tygridu až po Eufrat, od země až do oblak
   sledovali jeho stopy s touhou psance potrestat.

   Dopadli ho, zmučili ho a jak vzteklí šakali
   odvlekli ho k chalifovi, na trest smrti čekali.
   Hrůzné ráno Kemalovo než zanechal v oprátce
   mladý život s odhodláním zloby lidí nebát se.

   Na zápraží ráje seděl prorok, co měl tyhle rád.
   Posledním byl, kdo se rozhod Kemalovi pomoc dát.
   Všude kolem plují mraky, kráčí spolu nebesi.
   Hvězdy zlaté tiše svítí, sledují je z oázy.

   Tuší, že se něco stane, vzhlíží vzůru v naději,
   ale to jen po měsících došel Kemal k Pánovi.
   Alláh shlíží z trůnu svého: Ty bláhový člověče,
   já dal lidem krev i nože, z cizího krev neteče.

   Dobrou noc, Kemale,
   tenhle svět se nikdy nezmění.
   Zbývají jen sladké sny.

   Hudbu složil Chatzidákis v roce 1968, v newyorském exilu v době plukovnické diktatury. Gkátsos ji opatřil řeckými verši až po mnoha letech. Jejím prvním interpretem byl sám Chatzidákis, ale snad všichni hudebníci, kteří mají co říci na řecké hudební scéně, jí vtiskli svůj osobitý interpretační přístup. Určitě si písničku najděte na youtube. Zadejte do hledáčku pouze slovo Kemal. Server vám nabídne nepřeberné množství různých interpretací. Můžete si ji i zazpívat, překlad je rytmicky věrný originálu stejně tak jako písnička krétského hudebníka Manolise Rasůlise, který napsal text i hudbu k odpovědi adresované nejenom mladému princi z Orientu, Kemalovi. Rasůlis viděl Kemalovo i naše počínání trochu jinak:

   Sochy ožívají,
   dokonce tancují.
   Záhadně mlčí ti, co vědí,
   [: Když míříš nad mraky,
   dějí se zázraky.
   Strašáky budí a nás děsí.:]

   Ref.
   [: Říkám ti, Kemale, tenhle svět se změní,
   V srdcích, u nás, u vás, na věky tu není.
   Jenom aby do ulic vyšli všichni dobří.
   To stačí. Jako jeden muž. Pak zahřmí. :]

   Minulost ukrývá
   sílu a tronia,
   které když vybuchnou, vše se mění.
   [: Z tý vý pámbíčkáři
   i svědomí žháři
   padají do dějin, už jich není. :]

   Ref.
   [: Říkám ti, Kemale,... :]

   ...a takhle nějak by asi měli debatovat inteligenti, protože „my nezpíváme, brachu, abychom se od světa odlišovali, ale proto, abychom jej sjednotili.“1



   1) Citát z básně „Podívej, brachu“ Jányse Ritsose, držitele Leninova řádu. Prakticky celé básníkovo dílo bylo zhudebněno. I píseň s citovaným veršem si můžete poslechnout s hlasem samotného básníka a velmi zdařilým překladem do angličtiny. Do hledáčku zadejte: Nikos Ksilouris: And so my brother.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)