Šternberk – hvězdný kopec, nemá své Blanické rytíře, i když, zdá se, by je nutně potřeboval.
Chápu, že poslanci, kteří jsou mému srdci nejbližší, nechtějí nést morální odpovědnost za všeobecný úpadek města. Že se mohou před svým svědomím chlubit tím, že hlasovali levicově, kdo však se to mimo kuloáry zastupitelstva doví, když oni sami to nezveřejní, když na veřejnosti mlčí? Proč nepomáhají informacemi o svých činech formovat vědomí svých budoucích voličů? Proč to nezveřejní alespoň v místním tisku?
Zcela zanikla dříve bohatá průmyslová sféra – závody Chronotechna, Morávia, Stavokonstrukce, Stavební i Komunální podnik, celý dřevozpracující průmysl, a dnes již i Vojenský opravárenský závod, který byl tunelem odeslán do Nového Jičína. Ten na to nebyl a není připraven a potýká se s vnucenou aktivitou tak, že mu výrobní závody vozidel, která by měl opravovat, nabízejí, že tuto aktivitu převezmou. Ty mají ovšem své sídlo mimo území republiky. Takže, další tunel!
Všeobecný úpadek provází i kulturu. Dotace, které město dostává, ani zdaleka nestačí pokrýt dříve vybudovanou síť kulturních zařízení. Které město by nechtělo mít své divadlo? Šternberk ho měl, ale musel ho zrušit. Neměl finance na jeho podporu. Jedno z prvních sedmdesátimilimetrových kin v regionu živoří a spěje ke svému zániku. Expozice výtvarného umění byla zrušena. Městské koupaliště, dříve multifunkční, bylo přebudováno ve jménu komerčních zásad na pouhé „brouzdaliště“, kde draze platící občan může alespoň na chvíli osvěžit své plavecké umění. Podobný osud potkal i bazén a hotel Ecce homo v přilehlém Dolním Žlebě. Vážné problémy, spějící k zániku, má i stadion, společně s krytou halou a restaurací, která již byla zavřena. Synonymum kavárny Slávia v Praze, hotel Šternberský dvůr, byl definitivně zrušen a své prostory nabízí službám komerčního rázu. Dříve státní nemocnice byla předána firmě Agel, a tak postupně zaniká celá, dříve bohatě životaschopná infrastruktura města.
Stále častěji slyšíme, že již zde není radostné bydlet a žít, že Uničov a Litovel jsou na tom mnohem lépe. Město stárne, po chodnících se dá jít jen s obrovskou opatrností, mnohé omítky domů patřících městu nemají čitelnou barvu, jen „Havlovy králikárny“, kterých si občané začali vážit, jsou jejich zásluhou udržovány v stavu, za který se nikdo nemusí stydět, zvládnou-li ovšem svou zadluženost ekonomicky.
To co píšu, není nostalgickým voláním po starých časech, ale touhou po nápravě činů, které se stanou neodvolatelnými. V současné době byl nucen odstoupit ze své funkce starosta, slušný a obětavý člověk; jeho profesní výkon byl údajně limitován tím, že byl učitelem. Spolustraníci (ODS) ho obvinili z nedostatečné aktivity při získávání fondů nezbytných k další výstavbě města. Je to směšné zdůvodnění v čase, který je nemocný všeobecnou hospodářskou i morální krizí. Možná jim to pomůže (uklidňují se) v budoucích volbách? Platí stále heslo – „kdo chce psa být…“ Jen aby se ta hůl neobrátila proti nim.
Zdá se, že účast opozičního poslance nese znaky boje s větrnými mlýny, všeobecně známé literární postavy. Zvedá ruku a protestuje, aby byl přehlasován a navždy odsouzen k bezvýznamnosti, či ke společné odpovědnosti.
Jsem zvědavý, jak se s touto dobou vypořádají dějiny. Ale to již asi nebudu u toho.
Autor: JAROSLAV VÁŇA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |