Skvělý článek Ivany Blahutové Lamentace před bodem zlomu na téma Postavení českého spisovatele (Obrys-Kmen č. 23 z 6. června 2012) dnes inspiruje k zamyšlení nad širšími souvislostmi nejen v oblasti literatury.
Vizualizace v globalizovaném světě nabyla rozsáhlých rozměrů, a kultura pro nejširší vrstvy se odehrává převážně na obrazovkách televizorů. Osudy zejména seriálových postav, utkané z přediva nižších lidských pudů na diváka útočí s jediným záměrem- udržet se na obrazovce co nejdéle s cílem zajistit co největší zisk. Ostatně, proč pít vodu ze studánky, když louží je dost…
Skutečné umění však vždy člověka povznášelo, kultivovalo, vedlo k zamyšlení, posilovalo kořeny národního povědomí. Dnes jsou podrývány, avšak nikoliv přervány! Bod zlomu se blíží - sdílím ten optimismus, i v počátcích Národního obrození jen málokdo věřil v budoucnost české kultury.
Ovšem pokud se člověk dozví o projektu El Sistema, začne věřit i na zázraky! U jeho zrodu stál José Antonio Abreu, hudebník, politik a ekonom. Jeho vize byla založena na myšlence, že hudba přináší ty nejvyšší hodnoty, vytváří harmonii, má schopnost vzbuzovat soucit, solidaritu. Musí být uznána jako významný činitel společenského vývoje. Nutno dodat, že v projektu jde vždy o hudbu převážně klasickou, nikdy ne o hudbu pouze komerční či dokonce o hudbu, která působí na člověka destruktivně!
Abreu pochopil, že lidé na dně jsou vykořeněni ze sociálních vztahů. Rozhodl se uskutečnit sociální program orientovaný až z 90 % na děti a mladistvé z nejchudších venezuelských čtvrtí, ohrožených od útlého věku kriminalitou a drogami.
Zní to jako pohádka. Na jejím počátku, v polovině 70. let minulého století, shromáždil ve své garáži 11 dětí a slíbil jim, že jednou budou hrát v orchestru. Dokázal přesvědčit vládu (myslím, že skutečnost, že byl bývalým ministerským předsedou a disponoval nepochybně vynikajícími řečnickými schopnostmi, sehrála významnou úlohu). V zemi byly vyškoleny tisíce hudebníků; děti, často již tříleté, se každé odpoledne (výjimkou byla neděle) učily v určených prostorách základům hudby. Později dostaly svůj první nástroj, získávaly pocit zodpovědnosti a spolu s nimi i jejich rodiny. Nenásilnou formou se učily týmové práci, získávaly komunikační schopnosti na jiné úrovni, než byly pěstní souboje, jež jim nabízela ulice. Rodina i blízká komunita se odrážely ode dna vykořeněnosti ze sociálních vztahů.
Dnes je v zemi na 70 dětských souborů (sedmileté děti s houslemi jsou běžným jevem), 150 mládežnických a spousta orchestrů národních, z nichž nejvýznamnější je orchestr Simona Bolívara. Jeho koncerty ve světě jsou přijímány s výjimečnými ovacemi a emocemi.
V době, kdy se El Sistema stala hnutím, jež zasahuje kontinenty (i Austrálie), u nás začínají pouze dvě pražské základní školy.
V drogové závislosti jsme v evropském žebříčku na příčkách nejvyšších. Ve Venezuele dávno pochopili. Velký humanista Abreu dokázal přesvědčit. O tom, jak obrovskou moc má hudba jako druh umění.
I z dějin literatury známe jména, jejichž díla ovlivnila své současníky a další generace. Síto času tiše pracuje. Díla kriticky a vysoce uměleckou formou reagující na naši současnost si získávají své čtenáře. Pomalu, poněvadž medializace je v tomto případě nežádoucí. Ivana Blahutová, jejíž článek mne inspiroval k tomuto příspěvku, svou povídkovou a románovou tvorbou dokazuje, že hodnotná literatura stále žije. I v tomto faktu spatřuji důvod k optimismu.
LIBUŠE VONDRÁŠKOVÁ, Brno
Autor: LIBUŠE VONDRÁŠKOVÁ
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |