Kanadská literatura se v Čechách těší oblibě zásluhou Margaret Atwoodové a Alice Monroové, dvou prozaiček zvládajících moderní současnou povídku, v případě Atwoodové též plochu rozměrného románu. V jejich stínu po léta zůstával Mordecai Richler (l931-2001), nikoli kvůli kvalitě produkovaných textů, ale díky kontroverzi postojů, jež se obracely především proti menšinám. Mordecai Richler byl schopen pozurážet kohokoli, jak se to kupříkladu projevilo v románě o prohibičních magnátech Gurských. Přesto je třeba zdůraznit autorovu pokoru vyjádřenou slovy: - být poctivým a svědomitým svědkem doby a napsat aspoň jeden román, který mě přežije, díky kterému si mě budou pamatovat i po mé smrti…
Richlerova tvorba se uzavřela románem BARNEYHO VERZE (Argo 2012, str. 512) a nutno dodat, že opus splňuje kritéria kvality na víc než sto procent. Román s poznámkami a doslovem Michaela Panofského, tak zní podtitul a čtenáře zkraje vybídne k ostražitosti otázkou, kdo je autorem poznámek? Je to vypravěč a protagonista Barney, nebo jeho syn Michael? V prvním případě by šlo o mystifikační posílení exaktnosti, v případě druhém jako prostředku korekce. Jenomže přijmout od prvních stránek faktotum, že je Barney nemocný…? Vždyť tento sobec, pletichář a lhář, dosáhl takřka všeho, co si umanul, teď se navíc rozhodl povyprávět o svém zpackaném životě. Přiznejme spravedlivě: nelituje se. Možná, že právě k tomu Barneymu scházejí síly…
Členění textu do tří částí podle manželek je volnější a umožňuje nenásilně střídat časové roviny. Z nich vyplývá, že Barney Panofsky byl za všech okolností ochoten vyměnit skromnou část literárního talentu za jakoukoli příležitost vydělat peníze, nyní na prahu stáří je vlastníkem několika televizních studií produkujících pokleslou zábavu. Je si toho proklatě vědom, nicméně ani věhlasní umělci přece nebyli bez chyb: Hemingway byl násilník a hrubián a celou svou slavnou první světovou válku si vymyslel u psacího stroje. Soudruh Picasso během okupace Paříže lezl nacistům do zadku, Malraux byl zloděj, Lillian Hellmanová nestydatě lhala… Toliko Barney Panofsky!
Barney Panofsky všechno ví a co neví, to si vymyslí a obhájí ve svůj prospěch. Manželství s Clarou v Paříži bylo úletem nezkušeného mládí a její odchod ze světa představoval kardinální nedorozumění. Clara byla nespoutaný živel, slovesný i výtvarný talent, což potvrdí až posmrtný kult nasměrovaný k vydělávání peněz. Druhá manželka nestojí Barneymu za jméno, hovoří o ní jako o Druhé Paní Panofské a svatební den má pikareskní podobu; Barney vytrvale nasává, stále častěji se pídí po výsledcích hokejových utkání a v závěru dne začne dobývat jinou ženu, z níž se vyklube osudová Miriam… Život s Druhou Paní Panofskou nabírá další dimenzi: když beze stopy zmizí Boogie, jeho nejlepší přítel, je Barney obviněn z vraždy. Stín, celoživotní trauma? Skutková podstata činu nebyla Barneymu nikdy dokázána.
Život s Miriam splňuje všechny předpoklady šťastného manželství. Potvrzuje to výchova tří dětí, vztahy hluboké náklonnosti a porozumění. Jenomže to by nesměl být Barney… Úlet s reklamní hvězdičkou svede Barneye k pokání a následnému přiznání. Miriam se od něho odvrací a on ji ztrácí. Zbytek se může odehrát v režii Alzheimerovy choroby.
Vrstevnatost života a jeho zákruty, nárok na více verzí a obhájení jediné, tohle všechno se podařilo Richlerovi vyjádřit ve svém románu. Směle a odpovědně se tak zařadil mezi své americké vrstevníky židovského etnika (Roth, Bellow, Malamud).
Autor: FRANTIŠEK SKORUNKA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |