K článku „1950-53: Čepička ve velké strategii Kremlu“ (Obrys-Kmen 23/2012)
V článku jsou některé faktografické nepřesnosti, které mohou vést k zjednodušeným závěrům.
- Sergej Matvějevič Štemenko nebyl náčelníkem generálního štábu Rudé ani Sovětské armády a maršálem. Za války byl náčelníkem operační správy generálního štábu a uznávaným odborníkem na plánování strategických operací. Jeho přímým nadřízeným byl náčelník generálního štábu generál armády A. I. Antonov.
S. M. Štemenko napsal paměti Generální štáb v letech války (vydání v ruštině 1968, vyšly i v českém překladu). V nich je mimo jiné uvedeno, jak byly konkrétně plánovány, připravovány, řízeny a kontrolovány ze strany Vrchního velení (STAVKY) a GŠ vojenské operace v průběhu 2. světové války.
V první polovině 70. let byl jako generál armády náčelníkem štábu spojených ozbrojených sil Varšavské smlouvy.
Proto tvrzení různých kremrologů, že M. S. Štemenko na jakési poradě v roce 1951 vysvětloval, jak rozšířit lidovou demokracii do celé Evropy, a propagoval politiku konfrontace, jsou nevěrohodná.
- Julius Ďuriš (nikoliv Diviš - viz článek) byl od 4. 4. 1945 ministrem zemědělství ve vládách Zdeňka Fierlingera, Klementa Gottwalda a Antonína Zápotockého (Historicky je spojován s tzv. Hradeckým programem, vyhlášeným vládou v roce 1947 na setkání zemědělců v Hradci Králové). Ministrem financí se stal až 14. 9. 1953 ve vládě Viliama Širokého a byl jím až do 19. 9. 1963 kdy se stal předsedou čs. vlády Josef Lenárt.
Z toho plyne, že v roce 1951 Julius Ďuriš nemohl mít vliv na to, jaké budou výdaje na obranu. Ministrem financí ČSR byl tehdy Josef Kabeš.
- Alexej Čepička se narodil v roce 1910 v Kroměříži, v roce 1929 vstoupil do KSČ. V letech 1942–1945 by nacisty vězněn v koncentračních táborech Osvětim a Buchenwald. Při volbách v roce 1946 byl zvolen poslancem NS, kterým byl až do roku 1960. V roce 1947–1948 byl ministr vnitřního obchodu, 1948–1950 ministr spravedlnosti a současně generální tajemník Ústředního akčního výboru NF, 1949–1950 předsedou Státního úřadu pro věci církevní. Od 25. 4. 1950 se stal ve vládě A. Zápotockého ministrem obrany, kterým byl i ve vládě Viliama Širokého do 25. 4. 1956; současně byl v letech 1953–1956 i náměstkem předsedy vlády. V letech 1956–1959 byl předsedou Státního úřadu pro vynálezy a normalizaci. Členem ÚV KSČ byl 1949 až 1958, členem předsednictva (nikoliv představenstva – viz článek) ÚV KSČ 1951–1956. V roce 1956 byl odvolán ze všech stranických funkcí a v roce 1963 vyloučen z KSČ. Dožil se věku 80 let, zemřel 30. 9. 1990 v Dobříši.
Z jeho životopisu je zřejmé, že Alexej Čepička byl politicky aktivní již před válkou (od svých 19 let byl členem KSČ). Po absolvování právnické fakulty UK v Praze v roce 1934 pracoval v letech 1937 až do svého zatčení a uvěznění okupanty jako advokátní koncipient v Ostravě. S K. Gottwaldem jako předsedou KSČ se nepochybně znal již za první republiky, což přispělo k tomu, že byl v roce 1946 zvolen poslancem NS a 3. 12. 1947 (v předúnorové vládě) vystřídal Antonína Zmrhala ve funkci ministra vnitřního obchodu. Jeho pozdější příbuzenský vztah pochopitelně dále upevnil jeho postavení, nebyl však počátkem jeho kariéry.
- K některým dalším otázkám.
Winston Churchil projev ve Fultonu (USA) o „železné oponě od Štětína po Terst“ přednesl v březnu 1946, deset měsíců po skončení války v Evropě! (Nikoliv v březnu 1976, jak je uvedeno v článku).
Zabezpečení obrany státu, výstavba armády a obnova válkou zničeného průmyslu, industrializace země – zejména Slovenska, orientovaná na strojírenství a hutní průmysl (včetně zbrojního) byla objektivně nezbytná a v té době správná. Ke korekci na spotřební průmysl mohlo a mělo dojít později, zejména v 60. letech.
Příprava na zvýšení počtů armády byla zahájena již za ministra L. Svobody. Od roku 1948 výrazně vzrostly počty připravovaných důstojníků ve VA Hranice (pozemní vojsko) a LVA Hradec Králové (letectvo). V roce 1950 pak vznikla podle sovětského vzoru pro přípravu nových důstojníků samostatná vojenská učiliště podle druhů vojsk. LVA byla rozšířena a přemístěna do Košic.
Dislokace vojsk byla upravena vzhledem ke skutečnosti, že v roce 1949 vzniklo NATO a současně byla za účasti bývalých nacistických generálů (Heusinger, Speidel, Gehlen a další) započata výstavba Bundeswehru. Od ledna 1951 byla zahájena vojsková ochrana československých státních hranic brigádami Pohraniční stráže.
Čs. důstojníci v poválečné armádě netvořili „privilegovanou kastu a neměli mimořádné výhody, které lidi dráždily“, jak píše autor. Také sovětští poradci takovou linii neprosazovali, protože se občanského života vůbec neúčastnili. Oficiální linie velení armády naopak orientovala důstojnický sbor a armádu celkově na maximální kontakt s výrobními závody a zemědělskými družstvy.
- Závěrem. Rozsáhlý text na závažné historické téma je psán „rychlým“ publicistickým perem a proto je v něm řada nepřesností a sporných tvrzení. Soudím, že všichni, kdo se pouští do hodnocení historie, by se měli řídit klasickým „Quod licet Iovi, non licet bovi“. (Volně přeloženo: Když dva dělají totéž, není to totéž).
Poznámka pod čarou.
V květnu 1971 na strategické válečné hře, kterou řídil maršál Jakubovskij, jsem jako náčelník spojovacího vojska Čs. frontu předkládal S. M. Štemenkovi ke schválení Plán velení a spojení našeho frontu. Důstojníkem čs. armády jsem byl od roku 1948 do roku 1990.
Autor: JIŘÍ JÍRA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |