Nejde mi teď o to, vyzvedávat a jakkoli dramatizovat poučení a memento z lidické tragédie, mohl bych si chvíli i hlasitě naříkat nad úplně jinými problémy; třeba proč byl po roce 1989 téměř přes noc zlodějskými nájezdy rozkraden mezinárodní lidický Růžový park s dvaceti tisíci keři růží, darovanými do Lidic celým širým světem. Lžou v České televizi, že je tam ten sad pořád, jakoby celé věky. Deset let nebyl, a byl znovuobnoven až na zásah ministra kultury Pavla Dostála. Sad už není mezinárodní. Zahraniční pěstitelé se urazili a s posíláním růží do Lidic zřejmě napořád přestali.
   Nebo se naskýtá otázka, proč se prezident, který se Němcům omluvil za odsun, vyhýbal této obci po celou dobu svého vladaření jako čert kříže?
   Moc mne nyní blaží dopis nového německého prezidenta českému prezidentovi, který mu vzápětí za skoro neskutečné řádky rychle poděkoval. Ale moc mne mrzí, že náš prezident vzal nakonec v den 70. výročí vypálení a vraždění v Lidicích a v celém protektorátu nohy na ramena a odejel ve stejný den za velkou louži, aby kázal světu. Když měl, podle mého, tentokrát kázat právě a jenom doma. Prezident tentokrát šlápl pořádně vedle, stěží mu to poslední žijící lidičtí už kdy odpustí!
   Ještě v jednom momentě mi v letošní jubilejní den smutných Lidic šel opravdu mráz po těle - když jsem zvěděl, že Lidice už byly ve svých dějinách zničeny, vypáleny, vypleněny, vyvražděny dvakrát; poprvé prý to způsobili husiti a podruhé nacisti - snad Němci? Berlín mne i přes tohle domácí blábolení na českém dvorečku potěšil mnohem více než Praha. A to se stává v českých dějinách přece jen málokdy.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)