Na penězovod nenarazíme sice každý den, ale všude kolem nás má spoustu svých bratříčků. Kdo by neznal chámovod, kuřákům blízký kouřovod, ropákům důvěrný ropovod, plynovod, slzovod či mlékovod… Mohl bych ještě dlouho pokračovat.
Odkud a kam vlastně penězovod vede? Z Bruselu do české kotliny, nebo obráceným směrem? Teče to v něm rychle, či to v něm tu a tam šplouchá? Přiložíme-li ucho blíž, snad uslyšíme i cinknutí.
Je ale zajímavé, že se neví, kudy de facto vede. Je uložen a zalit v betonu hluboko pod zemí, nebo připomíná ve vzduchu sloupy vysokého napětí?
Dodnes jsem se nedočetl, jak penězovod ve skutečnosti vypadá. Jsou to silnostěnné coulky, hadice, železné roury, podléhající tak časté korozi? V novinách, prosím všimněte si, není o tom ani zmínka. Jeden můj postarší známý mi spikleneckým hlasem naznačil, že mu silně připomíná trubice dvojhlavňové pušky na spárkatou i divokou zvěř.
Napadá mě další ošemetná otázka: Co v něm vlastně teče? Zlaťáky, nikláky, eura nebo možná zlámané grešle? Vůbec bych se nedivil, kdyby to někdy byly hrsti plné haléřů, jindy zase zlaté rezervy. Jen stát má tu sílu a občas utáhne kohoutky.
Myslím si, že by proti penězovodům měli vystoupit nejenom poslanci za Stranu zelených, avšak zároveň i ekologičtí aktivisté, matky s dětmi i ženy bez dětí, nepřizpůsobiví občané, pilní čtenáři všelijakých Hromů, Blesků, Respektů a Literárních novin.
Penězovody, i když si to nechceme připustit, nám vytahují nejenom drobné z kapes, ale co je mnohem horší, hyzdí krajinu.
Autor: VLADIMÍR STIBOR
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |