Lidové noviny rády citují různé výroky někdejšího sympatického premiéra Velké Britanie, který si na rozdíl od nich nemyslel, že nacistické Německo a Sovětský svaz si nemají co vyčítat a že východní velmoc je dokonce horší než Hitler; jinak by se byl pro své přání zachránit britské impérium spojil přece s ním. Proto jistě Lidovky nezaskočí, když jim připomeneme také jeden výrok velkého W. Ch. jako ušitý na jejich až zběsilou kampaň proti důchodcům. V ní se nedávno dovolávaly statistik, které údajně dokazují, že našim důchodcům se daří vlastně výborně jak kdysi komusi ve frankrajchu. To snad zapomněly, co světaznalý W. Ch. řekl o statistikách? To náhle nevědí, že - jak sarkasticky poznamenal - věří jen těm statistikám, které si sám zfalšuje?
Po statistikách vytáhly Lidovky proti důchodcům přímo tlustou bertu a pro potěšení svých čtenářů (důchodci je nekupují, nebudou si přece utrhovat od úst pro zisk někoho, kdo je tak nenávidí) vypálily proti jejich chystané demonstraci bombu. Prý protestování proti škrtům v rozpočtu je srozumitelné, neboť „víc peněz pro sebe chce každý“. (Taky samozřejmě bohatci, jimž vydupal podivný ochránce občanských práv, ještě než se stal ombudsmanem, zvýšení důchodů na úkor ostatních.) Zato „zajímavější“ pro Lidovky jsou dva další požadavky penzistů: aby lidem s platy nad sto tisíc vláda zvýšila pojistné a aby odložila důchodovou reformu.
Zvlášť ten druhý požadavek tak poplašil slepici jménem Lenka Zlámalová, že se rozkdákala, jako kdyby nad drůbežárnou zakroužili dravci. Co si ti drzí důchodci vlastně myslí! Ty dva požadavky (kromě chtíče více peněz) se podle zděšené pisatelky „současných seniorů vůbec nedotýkají“. Ta dáma se patrně domnívá, že důchodci jsou už docela sklerotičtí a zapomněli, jak se zvýšení DPH z 10 na 14 procent zdůvodňovalo nutností neodkladně zavést důchodovou reformu, totiž začít stavět třetí pilíř pojištění, pilíř právě tak nesmyslný jako babylónská věž a navíc tak drahý, že jedině kvůli jeho vybudování musí podražit prakticky vše, nakonec ovšem ne o pouhá čtyři procenta, jak jsme byli médii stále chlácholeni, že to nebude snad ani o ně. Jen idiot by mohl uvěřit, že právě neodložení reformy, ve skutečnosti deformy pojištění i všeho života se už teď denně bezohledně nedotýká statisíců důchodců.
Důchodová reforma podle Zlámalové „výrazně ovlivní příští standard jejich dětí a vnuků“. Jak? Dává jim „šanci, že na tom budou jednou lépe než současní senioři“. Pouhou šanci, žádnou jistotu! Budou na tom jednou lépe, jen pokud se třetí pilíř pojištění nezhroutí a nerozsype, totiž nerozkrade, jako se rozkradlo zatím všecko. Dá se tomuto slibu vlády věřit po zkušenosti se způsobem, jak „splnila“ svůj slib důchodcům kompenzovat plně zvýšení DPH? Kompenzovat žel „prostě nemohla“, ačkoli by velice chtěla, jenže kompenzovat nebylo v její moci; vítané alibi jí přece poskytly „nečekané“ komplikace ve světě, takže slib neslib zákonem vynucená valorizace se spočítala na směšnou částku a kompenzace cen zvýšených kvůli zvýšení DPH se nekonala vůbec...
Nějaké neočekávané komplikace a zádrhely se dostaví jako na zavolanou vždycky. Proč by jich měl být a skutečně byl zázračně ušetřen třetí pilíř pojištění? Kdo tomu může věřit, když slib lepšího stáří se má naplnit až za desítiletí, o nichž nikdo neví, jaká budou a nepřeroste-li kýžený absurdní růst růstu ve velký půst!
Dokud si důchodci zanadávali po hospodách a pak šli domů, důvod zvonit na poplach Lidovky věru neměly. Řeči se vedou a karavana mercedesů fičí dál. Jenže růst cen už teď vyhání a nakonec nadobro vyžene důchodce z putyk i té nejnižší cenové skupiny do ulic a na náměstí. Rada seniorů už zve seniory k protestnímu shromáždění. To už není v lidověnovinových velkých očích strachu žádná sranda, neboť ta (s velkým byznysem snad nespolupracující) Rada seniorů zastupuje „zájmy 320 tisíc důchodců“. Komentátorka Lidových novin ji proto zkouší pomluvit: „To musí být akce pár frustrovaných“. A straší: „Chystaná demonstrace je předobrazem toho, jak může vypadat generační konflikt ve stárnoucí společnosti.“
Ve skutečnosti právě takový konflikt vyvolávají akce typu přemluv bábu anebo nehorázně lživé tvrzení Lidovek, že důchodci jsou prý u nás přes všecko zdražování a zvyšování DPH jedinou společenskou vrstvou, jíž i v dobách krize neustále roste životní úroveň. „To samozřejmě neplatí pro každého, ale průměr nějakou vypovídací hodnotu má,“ hájí své komické tvrzení o rostoucí životní úrovni důchodců Lidové noviny. Což je pravda, vypovídací hodnotu to má, ale zcela jinou: takový průměr vypovídá o tom, že drtivá většina důchodců krutě živoří, zatímco průměr ve smyslu růstu životní úrovně zvedají enormně vysoké důchody jen několika málo procent těch, kteří už před svým odchodem do penze stihli přerozdělit národní bohatství, a co se dalo, odklonili na svá konta.
Pokud je pravda, že Rada seniorů zve demonstrovat na Palachově náměstí, ačkoli by možná mohla zaplnit i Václavák nebo Staromák, má to hluboký smysl. Jde o to ukázat se studentům, ukázat jim, aby viděli, jak jednou dopadnou, uvěří-li teď i oni licoměrným neodpovědným slibům dnešní panující moci. Neboť z koho se tak asi rekrutuje nejčilejší část protestujících důchodců? Ne snad z těch, kdo jsou nejzklamanější? Z těch, co v listopadu 1989 vycinkali svými klíči svobodu především nejnebezpečnějším dravcům a bezostyšné moci, jež při prvním zdražování falešně slibovala, že už je poslední, zemi rozprodala za směšnou cenu a nyní bez milosti ždímá nejbezbrannější nepřímými daněmi stále vyššími a hordou exekutorů?
Zvonění Lidovek na poplach ovšem časem nepochybně nedalekým logicky přejde a pomalu už přechází ve zvonění umíráčku jejich demagogii, jejich slepičímu rozhledu a nakonec i jejích zlámané existenci.
Autor: dl
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |