Pro Společnost jižních Slovanů v České republice (ale ovšem i pro další čtenáře, nelhostejné k dění na Balkáně) vydaná knížka O MAKEDONSKÝCH ZÁLEŽITOSTECH (nakladatelství Tribun EU, Brno 2012), kterou napsal a roku 1903 vydal makedonský filolog, historik, politik a občanským povoláním středoškolský profesor Kriste Petrov Misirkov (1874–1926), vyšla poprvé v Sofii, ale jako dílko makedonského úsilí o národní samostatnost byla bulharskými úřady zabavena a až na pár výtisků zničena. Ze souborné edice Misirkovova díla (péčí Makadonské akademie věd a umění v Skopji) ji přeložil, slovníkovým heslem, úvodní studií a vysvětlivkami opatřil Ivan Dorovský, jehož žena Dagmar navrhla obálku.
Jak konstatuje Dorovský, Misirkovova analýza situace na Balkáně před sto devíti lety byla obdivuhodně přesná a Misirkov správně soudil, že vytvoření samostatné spisovné makedonštiny má zásadní význam pro vznik samostatného makedonského slovanského národa, který pro zajištění své svébytnosti potřebuje svůj stát. Toho se odchovanec petrohradské slavistiky nedožil, ale jeho rozhodnutí pro centrální nářečí, nejméně ovlivněná srbštinou a bulharštinou, jako základ spisovné makedonštiny, bylo jasnozřivé a s malou korekturou se jeho makedonština stala oficiálním jazykem první Makedonské republiky (až do roku 1991 součásti jugoslávské federace) a zůstává jím i po rozpadu Jugoslávie.
Nejenom důrazem na konstitutivní nepominutelný význam národního jazyka jako znaku národa činí Misirkovovu knížku četbou velmi aktuální a alarmující i u nás stejně jako v dalších evropských národech, kde se sice význam slovanské mateřštiny teoreticky uznává, ale prakticky působením nadnárodních firem a institucí i úslužností mediálních vrtichvostů a devastovaného školství bagatelizuje a válcuje.
Autor: MILAN BLAHYNKA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |