„Mám jeden oscarový scénář. Kdyby mi dal někdo na Vlky a psy dal dva miliony eur, tak to hned příští týden začnu točit…“
(Nejúspěšnější český filmový producent a držitel 22 Českých lvů Jaroslav Bouček v interview pro týdeník EKONOM č. 26-27)
Ještě že ty dva miliony eur producent nemá, protože kdyby se čirou náhodou přece jen našel nějaký štědrý sponzor a film natočil, tak by zcela jistě nenásledovala nominace na zlatou sošku, ale byl by to evidentní průšvih.
Jestliže námětem pro scénáristu Marka Epsteina byla skutečně knížka J. Tichého a novoborské reálie – Třicet dva hodin mezi psem a vlkem, pak neplatí ani ta slova z někdejší anonce na internetu: „Osvobozený český národ za souhlasu své politické reprezentace se na nevinném německém obyvatelstvu mstí za léta okupace. Ti nepraví po válce trestají ty nepravé…“, a už vůbec to není – jak tvrdí J. Bouček – „Téma o odsunu Němců“.
Takže, o čem ta Tichého vyfabulovaná slátanina vlastně je, když okouzlila tolik publicistů, komentátorů a dokonce dramaturgii Činoherního studia v Ústí nad Labem, která ji uvedla v režii Filipa Nuckollse jako světovou premiéru (sic!) a dokonce vlajkovou loď ústeckého festivalu Sudety (sezóna 2010-11)?
(K tomu jen krátká faktická poznámka: dramatizace se hrála o něco víc než desetkrát, včetně dvou zájezdových repríz, před nikdy nezaplněnými hledišťátky – sám jsem osobně dvě představení viděl – tedy s celkovou návštěvností sotva pár stovek nikterak nadšených diváků, většinou však žel mladých.)
Fabulace a výmysly versus pravda
Jediný skutečně pravdivý a autentický fakt – vedle nepřeberné řady dalších údajů a výmyslů předhozených autorem čtenářům jeho knížky – je sobota 2. června 1945, kdy bylo v tehdejším Boru u České Lípy (německé Haidě) popraveno osm německých občanů. A to nikoliv ze msty „osvobozeným českým národem“, ale vojáky regulérní čs. armády, za neuposlechnutí výzvy a včasného varování k odevzdání nelegálně skrývaných střelných zbraní v době stanného práva (výběr provinilců byl namátkový – možná i na udání – mezi sudetskými Němci bylo ve skutečnosti zbraní mnohonásobně více!).
(A k tomu opět poznámka: bylo to z rozkazu vyššího armádního velitelství ALEX a také na žádost velitelství Rudé armády, jejíž příslušníci byli stále ohrožováni wehrwolfy a dalšími militantními jedinci z řad německého obyvatelstva – všechno je doloženo historickými důkazy.)
Mimochodem, jedním z výstupů smíšené česko-německé komise historiků k otázce tzv. excesů, bylo číslo 6–8000 případů zvůle a násilí – včetně vražd – na německém etniku (a je to mj. i součástí dikce obou česko-německých smluv z r. 1992 a 1997).
Aniž bych se pokoušel o nějaké pořadí – stačí připomenout Postoloprty, Švédské šance u Přerova, brněnský pochod smrti, Ústí n. L., pražskou Bořislavku (viz Vondráčkův televizní „dokument“ Zabíjení po česku) nebo Dobronín.
Přestože mnohé informace o některých těchto místech byly již dávno a kvalifikovaně historiky upřesněny, opraveny či dokonce vyvráceny, představuje novoborská kauza – se skutečně zákonným relevantním podkladem – jen epizodu, ani ne pouhé jedno procento, a přesto právě, zdá se mi to až nepochopitelné, byly o této kauze popsány celé štosy novinových článků a natočeny kilometry obrazových a zvukových nosičů, uváděny jevištní kreace a chystá se dokonce natočení filmu.
Aby mi bylo dobře rozuměno – nezlehčuji vůbec to novoborské číslo, neporovnávám neporovnatelné, hekatomby obětí, či jen epizody. I za nevinnou smrt třeba jediného člověka se stydím a odsuzuji pachatele.
Nutné malé ohlednutí – rekapitulace
Zhruba před rokem vyšla nejprve na internetu anonce, že trojice známých filmařů – producent J. Bouček, scénárista Marek Epstein a režisér Jiří Vejdělek – hodlá natočit film VLCI A PSI, inspirovaný již zmíněnou knížkou J. Tichého Třicet dva hodin mezi psem a vlkem. Krátce po této internetové zprávě uveřejnila MF-DNES rozhovor Barbory Tachecí s režisérem J. Vejdělkem, výše zmíněného chystaného filmu se však kupodivu tento rozhovor vůbec nedotkl.
Přesto jsem na oba texty (hlavně onu anonci) reagoval začátkem letošního roku článkem v týdeníku UČS pro literaturu a kulturu Obrys-Kmen pod mírně parafrázovaným titulkem, reflektujícím názvy posledních dvou Vejdělkových filmů Ženy v pokušení a Muži v naději (článek s titulkem Režisér v pokušení, nebo naději? vyšel v pátek 27. ledna 2012).
Nechť se kterýkoliv ze zmíněných zainteresovaných pánů – včetně samotné redakce a obou autorů interview v týdeníku EKONOM – nenechá unést oblíbeným dobovým argumentem, že týdeník Obrys-Kmen je přílohou levicového deníku Haló noviny. Což vůbec neznamená nějakou přímou úměru a tvůrčí a ideovou orientaci členů Unie českých spisovatelů a jejich tiskového orgánu. A pokud by snad přece někoho zmíněná asociace napadla, ať se laskavě podívá na skomírající jiné spisovatelské sdružení – Obec spisovatelů, od jejího vzniku vždy adorovanou a štědře podporovanou právě vládnoucím establishmentem.
Pak se dalšího půl roku (a vlastně celý rok od léta 2011) nedělo nic – až do onoho dvojčísla 26-27 týdeníku EKONOM.
Epilog
A tak snad už jen dvě závěrečné poznámky – bez otazníku či vykřičníku:
Třeba u toho množství Českých lvů – 22 – by se snad slušelo dodat, že je obvykle nedostává producent, nýbrž pestrá řada tvůrčích filmových profesí – za režii, scénář, hudbu, kameru, kostýmy, architektonické (výtvarné) ztvárnění – a samozřejmě herci v hlavních i vedlejších rolích…
Nakonec musím – bez ironie – ocenit zřejmě docela upřímně míněnou Boučkovu sebereflexi – to když na jednom místě interview k těm chybějícím dvěma milionům eur dodává: „Ale prošvihl jsem vhodnou dobu, protože jsem neměl peníze. Mezitím se natočily filmy jako Habermannův mlýn nebo Sudetenland. A to člověk musel být první, udělat to včas…“ (Mimochodem – nejedná se o žádná veledíla s ambicemi na Oscara.)
Avšak celá tato „svatá“ trojice – producent, scénárista i režisér – by měla hlavně ctít (a nic jí v tom nebránilo) historickou i uměleckou pravdu a skutečnost.
Autor: ZDENEK STEHLÍK
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |