Dne 1. října uplyne 11 let od okamžiku, kdy začala vycházet internetová příloha Obrysu-Kmene, která se jmenovala Dlaň. Její poslední číslo pak vyšlo před sedmi lety. I když život literární Dlaně nebyl dlouhý, přece jen bych ji chtěl připomenout.
Za vznikem Dlaně stálo nadšení Michala Polického, který ho brzy přenesl i na Luboše Doležala a na mne. Michal už tehdy nezištně pomáhal Obrysu-Kmeni tím, že týden co týden zdarma připravoval jeho internetové stránky. Koneckonců ty stránky dělá dodnes. Chtěl Obrysu-Kmeni a jeho autorům nabídnout další prostor pro zveřejnění textů, které nebylo možné vydat v plném rozsahu v tištěné verzi týdeníku, v jiných časopisech či knižně, a rozhodl se tedy jejich novely, básně a další díla představovat na „síti“.
Přílohu jsme nazvali Dlaň. „V lidské dlani lze číst jako v knize. Podáte-li někomu ruku, můžete z doteku dlaně vycítit srdečnost i pokrytectví. Rádi bychom, aby v naší Dlani bylo možné najít jen upřímnost a pravdu,“ psali jsme v úvodníku prvního čísla.
S přípravou čísel jsem Michalovi pomáhal já, Luboš pak měl na starosti technickou stránku. Myslím, že v Dlani vyšla řada výborných článků, básní nebo povídek vynikajících autorů. Připomenu jména některých z nich: Ivana Blahutová, Michal Černík, Ivo Fencl, Eva Frantinová, Pavol Janík, Svatopluk Kopeček, Miroslav Orava, Karel Sýs, Ján Tužinský, Jiří Žáček. Dlaň upozorňovala na pozapomenuté české literáty: Boženu Benešovou, Irmu Geisslovou, Rudolfa Mayera, Otakara Theera.
K nejhodnotnějším číslům Dlaně podle mne patřila čísla monotematická. Bylo jich celkem osm. První byla Dlaň plná pohádek, příloha doplněná ilustracemi Ivany Blahutové a zvukovými nahrávkami některých pohádek, které četli Miroslava Jandeková-Lokšová a Ilja Kreslík. Dále následovala Romská literatura na Dlani, dvojjazyčné číslo v romštině a češtině. Dodnes nezapomenu na návštěvu v Muzeu romské kultury v Brně a na vstřícnost romistky Heleny Sadílkové. Toto číslo doplnila obrázky rovněž Ivana Blahutová spolu s romskými výtvarníky. Další monotematické číslo bylo věnováno chilskému 11. září 1973, Víctoru Jarovi a Pablo Nerudovi. Po něm následovala Dlaň F+F (Eva Frantinová a Ivo Fencl) na téma láska, Dlaň o Tahiti, ostrovech hudby a tance (připravil ji Tomáš Travěnec a nechybí v ní zvukové ukázky tahitských písní), Dlaň Sozvučije-Souznění, v níž jsou texty v ruštině, angličtině i češtině, Dlaň představující Spolok slovenských spisovateĺov a jeho autory a konečně Dlaň tajemná, strašidelná, absurdní, kterou fotografiemi doplnil Gustav Zlatý.
Dlaň tajemná, strašidelná, absurdní (číslo 18 z 1. prosince 2005) byla číslem posledním. Dlaň skončila ne proto, že by nás opustilo nadšení, ale ze dvou jiných důvodů. Mohli jsme jí věnovat méně a méně volného času, a především, prostor, který jsme autorům příspěvků nabídli, byl, jak se ukázalo, až příliš velký a naše Dlaň příliš malá, než aby ji bylo dobře vidět. Dlaň sice měla co říct, nebyly to stránky naplněné prázdným tlacháním, větami napsanými jen proto, že si můžu psát, co mne napadne, nebyl to blog, chat, facebookový profil, bylo to přístřeší pro slova, která nepostrádala smysl. Jenže internet literatuře nepřeje. To si myslím a Dlaň je mi toho důkazem. V nekonečnu internetu se literární texty ztrácejí. Literatura navíc vyžaduje intimitu, nemůže být čtena povrchně, při četbě literatury musíme přemýšlet, nemůžeme být ničím rozptylováni, což s rozsvíceným monitorem před očima dost dobře nejde. Tohle osud Dlaně zpečetilo.
I přesto ale naše Dlaň v bezbřehém prostoru „sítě“ dosud zůstává a stále doufá, že aspoň čas od času na její stránky někdo zavítá. Pokud byste se na ně chtěli podívat i vy, najdete je na adrese www.obrys-kmen.cz/ADLAN/archiv.html.
Autor: MICHAEL DOUBEK
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |