Louvre není kavárna sice zrovna lidová, ale zas ne tak nelidová jako jiné podniky v centru metropole, takže i pánové Roubíček a Kohn, kteří na žádné velké utrácení nemají, protože nejedou na kolotoči velkých špinavých peněz, mohou si Louvre dovolit na něco menšího na zub a při tom na řeči o větších věcech. A že si už hodně pamatují, rádi zavzpomínají.
- Vzpomenou si, pane Kohn, jak se před dvaceti rokama tvrdilo, že tu nadešla tak skvostná doba, že se už nerodí politické vtipy, jakýma si národ ulevuje podobně jako zpěvem, jak to známe z Jakobína?
- Neb časy troubů, neumětelů, jakobínů a darebáků u moci jsou konečně definitivně v pekle a tedy jaksi není „pro povahy české“ na koho „vymejšlet anekdoty“.
- Docela vážně to tvrdil i jinak vynalézavý komik. Jak ten se asi dnes diví. Nemůže přece neslyšet, jak a komu se národ směje dnes.
- No nejen se diví, ale taky rmoutí. Copak může dát na dnešní lidovou slovesnost, která si nedělá iluze? Která si dělá srandu třeba z toho Kubice a jeho účinkování ve vládní komedii? To by musel začít zpívat jinou.
- Například o tom, jak „Kubice jakživ nenechá otisky prstů na klice“.
- Nebo o tom, že „celá ulice si už píská, kdo je to Kubice“.
- Maj pravdu. Už se prý neříká „krupice písek“, ale „Kubice písek“, to o tom, když se sype písek do očí lidem.
- Poslouchaj, to snad nenarážej na spolek Lidem, který se charakterně už svým názvem přiznává, že lidem umí a bude lhát a plést hlavu.
- Ale zpět k tomu Ká. Už slyšeli „Kubice, dodavatel ostré munice a na novinářské kachny udice?
- Ale pane Kohn, teď už nejde o rýmovačky. Jde o dějiny.
- Japane, pane Roubíček, určitě myslej na Blaník. Na pověst, že až bude národu nejhůř, vyjedou z té slavné hory rytíři a vše bude zas v richtigu.
- Na to se už myslí všeobecně. Asi ještě nebylo nejhůř, zatím ještě nikdy nevyjeli, nejhůř teprve bude. Zato pan nerytíř Kubice, ten vyjíždí na světlo boží nebo vlastně před kamery vždycky, když je nejhůř panské koalici, a on ji v poslední chvíli zachrání. Tu vyrukuje se zprávou, která se potom ukáže jako holý nesmysl, ale mezitím zásadně ovlivní volby, tu si zasedne na policejního prezidenta, který příliš ví a není mu po vůli.
- Pánové si přejí platit? přiběhl pán převlečený za vrchního, jako by sám Kubice výhružně zavolal na lessy – a pánové Roubíček a Kohn měli na věrně sloužící služebně inspekce co vysvětlovat.
Autor: JAKUB STEIN
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |