Léto roku 1941 bylo v Protektorátu Čechy a Morava příznačné značným vzrůstem odbojové činnosti Čechů i Moravanů. Příčinu není nutné složitě hledat: přepadení Sovětského svazu setřelo kontroverzní „pakt Molotov-Ribbentrop“, což na jedné straně konečně uvolnilo ruce komunistickému odboji, a na straně druhé motivačně působilo i na odboj nekomunistický, v prvé řadě vojenský a sokolský. Množily se stávky v továrnách, sabotáže, úspěch zaznamenal bojkot protektorátního tisku, vyhlášený londýnským rozhlasem ve druhé polovině září toho roku.
A co bylo pro ono období – a potom i pro následující dobu – zvláště příznačné jako projev pasivního českého oporu vůči okupantům? Šeptanda. Ústní šíření nejen pravdivých informací, jež měly být utajeny, ale také – těžko však kvantifikovat, co převažovalo – polopravd, pověstí a fám. Němci tomu říkali „šeptaná propaganda“, „Flüsterpropaganda“, čímž mělo být správně zdůrazněno, že se jedná o vědomou propagandistickou činnost nepřítele, jež doprovází jiné jeho odbojové akce. Šeptanda měla i výrazný psychologický efekt. Sdílením skutečného či domnělého tajemství se přechodně vytvářelo difúzní „společenství vědoucích“, jež bylo posilováno společně sdílenými pocity včetně škodolibosti, odporu a nenávisti vůči okupantům a jejich hlavním představitelům.
První zprávu toho druhu přinesla kladenská služebna nacistické Bezpečnostní služby (Sicherheitsdienst – SD): „Dne 15. srpna 1941 se šířila v Kladně zpráva, že státní tajemník Frank byl zastaven na švýcarské hranici při pokusu o útěk. Měl míti v úmyslu odletět letadlem do Anglie a za tímto účelem měl u sebe 15 milionů korun.“
Při konstruování této fámy očividně pomohl případ Rudolfa Hesse, fýrerova zástupce, který v květnu toho roku sám o své vůli odletěl do Skotska, aby Britům nabídl separátní mír. A proč by měl K. H. Frank prchat z protektorátu právě v srpnu a proč měl mít u sebe právě 15 milionů korun? Inu – proto. Nechme to na autorovi fámy, která rázem dostala křídla i různé modifikace.
„Mezi českým obyvatelstvem v Klatovech se dnes vynořila následující zvěst, jež se silně rozšířila,“ hlásil Frankovi Řídící úsek SD v Praze dne 18. srpna 1941. „Státní tajemník Frank měl být včera, tj. 18. 8. 1941, v Chebu zatčen. Češi říkají, že důvodem mělo být to, že K. H. Frank si chtěl ve vagónech přivést kořist z Francie. Dále je tvrzeno, že Frank má vést pustý život ve společnosti lehkých žen. Zdá se, že tyto zprávy pocházejí z vysílání nového českého vysílače v protektorátu, který měl ve svém prvním vysílání hovořit o osobě státního tajemníka, přičemž způsob života K. H. Franka měl být vylíčen výše uvedeným způsobem.“
Jak letěly fámy protektorátem, bylo s nimi konfrontováno i německé obyvatelstvo. Na stůl K. H. Franka se ještě zatepla dostalo udání, které dne 22. srpna 1941 sestavil jakýsi Jaksch, takto SS-Oberscharführer, tedy poddůstojník SS, bydlící v Praze: „Dne 18. srpna 1941 jsem byl jistým Watzikem, bytem Praha-Strašnice, v domě č. p. 982, pozdravem následujícími slovy: ´No, tak už je zase doma!´ Na moji otázku, jak to, Watzik řekl: ´No jo, jen tak.´
Chtěl bych podotknout, že když jsem se objevil, tak všichni obyvatelé domu a také obyvatelé z okolních domů byli v oknech. Šel jsem pak do svého bytu. Krátce nato jsem potkal dívku jménem Wirzabová, která rovněž bydlí v domě č. 982, a ta mi řekla, že všichni na mě čekali s obavami. Vysvětlila mi, že Židé si tady totiž povídají, že státní tajemník Frank odcestoval do Anglie.“
„Důvěrné! Šeptaná propaganda o státním tajemníkovi K. H. Frankovi!“ - to byla hlavička další zprávy vypracované v srpnu 1941 Bezpečnostní službou (SD). „Jest informováno: V průběhu včerejšího dne rozšiřovaly komunistické elementy v Praze zprávu, že státní tajemník K. H. Frank se zapletl do velké aféry s benzínem a chtěl uletět se 3 miliony korun. Německé úřady ho měly zadržet.“
Frankovi bylo jasně přáno, aby byl zavřen. Aby byl zavřen podobně jako ti, které nechal zavírat. Aby ho „skřípli“ jeho vlastní soukmenovci, mezi nimiž bylo nemálo těch, kteří jej nesnášeli a přáli mu vše špatné, možná neméně než Češi.
„Jistý zpravodaj informuje, že jest nyní všeobecně rozšiřováno, že státní tajemník K. H. Frank byl suspendován ze svého úřadu, neboť se mu nepodařilo učinit z českého obyvatelstva přátele Němců. Ve všech zemích, které Němci obsadili, jsou mnohem oblíbenější.“ Tak zněla zpráva SD z 25. srpna 1941. Je zajímavé, že obsah fámy se netýká útěku ani defraudace, a je tedy zřejmé, že „protifrankovská kampaň“ měla více námětů, obyvatelstvem s gustem přijímaných a šířených.
„V posledních dnech se u mne objevila jistá paní Bastlová, která byla dříve zaměstnána v mé domácnosti,“ informoval 28. srpna 1941 „via SD“ udavač, jehož jméno se nám nepodařilo zjistit. „Sdělila mi, že městem běží zvěsti o státním tajemníkovi a jeho sekretáři (Robert Gies, pravá ruka K. H. Franka – pozn. aut.). Oba měli odeslat do ciziny (Švýcarsko) bedny se zlatem a stříbrem. Tyto zprávy kolují hlavně v dělnických kruzích a mají zjevně komunisticko-židovský původ. Rovněž paní Gischitzky, která mě vyhledala, pravila, že české obyvatelstvo v poslední době mluví o státním tajemníkovi jako o ´našem Cézarovi´“.
„Náš Cézar“ přijel 1. září 1941 do Tábora, kde mimo jiné navštívil kavárnu Grandhotelu. Přítomný český udavač jménem Kunáček ihned informoval svého řídícího důstojníka SD, že „přítomné české kruhy tuto skutečnost (výskyt K. H. Franka – pozn. aut.) uvítaly s poznámkou, že šeptaná propaganda se zase jednou blamovala, když tvrdila, že Frank odletěl.“
Ale šeptanda zabývající se K. H. Frankem měla dlouhý dech.
Řídící úsek SD v Praze vypracoval dokonce 3. září 1941 souhrnnou zprávu s jednoduchým titulem: Pověsti. Stálo v ní, že „z četných hlášení o pověstech, které se týkají osoby pana státního tajemníka, jsou dávány na vědomí následující: V Kolíně se říká, že státní tajemník Frank chtěl se zahraničními devizami překročit maďarskou hranici, ale byl zadržen a nyní je vězněn na zámku Konopiště u Benešova.
V Hradci Králové se tvrdí, že se státní tajemník Frank už připravoval na přesídlení a odeslal si do říše mnoho cenných věcí. Podle jiné pověsti měl státní tajemník Frank zmizet s větším množstvím peněz podobně jako Rudolf Hess.
V Klatovech koluje pověst, že Karl Hermann Frank byl zatčen v souvislosti s jistou benzinovou aférou.
V Mladé Boleslavi se povídalo, že státní tajemník Frank utekl z Prahy, neboť přestal věřit ve vítězství Německa. Chtěl uprchnout do Švýcarska, byl však cestou zadržen a dán do vězení.
V Benešově se povídá, že státní tajemník Frank utekl do ciziny s 16 miliony korun.
Pověst o útěku státního tajemníka Franka do Švýcarska je šířena na Kladensku.
Fámy gradovaly.
Příkladný denunciační list zaslala „na příslušná místa“ sestra Německého červeného kříže Paula Leistová; rovněž toto udání skončilo na stole K. H. Franka.
„V sobotu 20. září 1941 jsem jako sestra Německého červeného kříže měla službu na Hlavním nádraží (v Praze – pozn. aut.). Mimo jiných za mnou přišel jeden poddůstojník wehrmachtu s poraněním prstu. Když jsem mu přikládala obvaz, zeptal se mě, jestli jsem už slyšela, že K. H. Frank sedí v koncentračním táboře… Když jsem se ho zeptala, odkud tato hloupá pomluva pochází, řekl mi: ´Tohle už jsem slyšel z 5-6 míst ve wehrmachtu.´
Já jsem tuto hroznou zkazku ihned odmítla a řekla jsem, že by přece neměl něco takového vyprávět, taková pomluva může pocházet jen od špinavých Židů a zavilých Čechů. Věděla jsem přesně od svého muže, který je příslušníkem SS, že Karl Hermann Frank se ještě ve středu zúčastnil setkání se ´starou gardou´. Na to onen poddůstojník řekl: ´Vy to tak přesně víte!´ Jawohl, odpověděla jsem…“
Koncem srpna 1941 šeptanda o K. H. Frankovi ustala. Jako když utne.
Stínat totiž přišel do Prahy, přesně za týden po události popsané uvědomělou Paulou, Reinhard Heydrich. Byl vyslán jako zastupující říšský protektor právě na základě nebývalého nárůstu odbojnosti Čechů.
Státní tajemník Karl Hermann Frank to nesl nelibě, podobně jako nelibě reagoval na předchozí přítomnost protektora von Neuratha, a po Heydrichovi nemohl vystát, stále jako státní tajemník, zastupujícího říšského protektora Kurta Daluegeho. Činil si výlučný nárok na realizaci „říšské politiky v českém prostoru“, až se nakonec, v roce 1943, dočkal jeho přiznání.
My si však můžeme položit otázku, nakolik „šeptaná propaganda“ vedená proti Frankovi v létě 1941 – neboť zprávy SD končily v Berlíně – přispěla k tomu, že Heydrich přijel do Prahy právě v době, kdy fámy, diskreditující Franka, vrcholily.
Ukázka z připravované knihy o K. H. Frankovi
Autor: EMIL HRUŠKA
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)