S oblibou a mnohdy i s pobavením pokud jde o obsah, avšak s naprostým odporem, ba přímo zděšením, pokud jde o jejich gramatickou úroveň, si v bezespánkových nocích čtu příspěvky na internetových Novinkách.cz.
Ve většině případů se jedná o naprostou neznalost. Například ti lidé nevědí nic o interpunkci, třeba že na začátku věty se píše velké písmeno nebo že v souvětích se píšou čárky (např. podle počtu sloves). Také mají potíže s měkkým a tvrdým i-y. Rovněž mě nadzvedávají patvary aby jsme-aby sme, aby jste-aby ste (správně je přece abychom, abyste, abys). Tyto mluvnické zrůdy přinesl po listopadu 89 do našeho prostředí dnes již neexistující bulvární deník a, jak se zdá, úspěšně se mu s nimi podařilo zaplevelit čtenářské mozky. Co lahví levné kořalky mě to nutilo v bezmocném vzteku vypít.
Nicméně vzhledem k tomu, že jsem v jádru tolerantní člověk (levicový liberál), chápu, že oni komentátoři-amatéři z Novinek.cz jsou zpravidla rozhořčení a na současnou vládu nasraní lidé, živící se především rukama, zoufalí nezaměstnaní nebo bezmocní důchodci, a že tudíž je třeba mít pochopení pro neobratnost jejich neumělého sdělení.
Co však odmítám pochopit, že poradci současného premiéra panu Nečasovi nedokážou poradit, že se neříká „zemedělství“ (vzpomínáte na posměšky na adresu někdejšího prezidenta Novotného?), či že se také neříká „nizméně“ nebo „abyzme“. Ale i poradci dalších politiků by si své peníze mohli zasloužit mj. tím, že svým chlebodárcům vysvětlí, že slova středního rodu v množném čísle mají jiné příčestí minulé než slova rodu mužského („města dostala dotace“ a nikoliv „města dostaly dotace“). Což mne nutilo k vypití dalších litrů levného destilátu.
A což teprve, když s odporem musím naslouchat humpolácké dikci s „otavřanýma vokálama“ ministra financí Kalouska, když národ přesvědčuje o nutnosti zvýšení daní a zavedení druhého, a podle mne naprosto zbytečného (privátního) důchodového pilíře, který ze stávajícího státního důchodového rozpočtu odsaje miliardy určené pro nás ostatní starodůchodce. O církevních restitucích ani nemluvě. Opět mě uklidňovaly pouze další láhve levného chlastu. Někdy jsem sáhl i po dražší visce. Ostatně, když jsem nakousl ty církevní restituce - k jejich prosazení bude zapotřebí v Poslanecké sněmovně nikoliv sto jedna hlasů, jak si navykli říkat pologramoti, ale - podle českých pravidel - sto jeden hlas.
Stejně jsem se musel uklidňovat kořalkou při pomocném slůvku „řeknu“, které při jeho akustických vyjádřeních vychází z úst ministra zemědělství Bendla. Proč mu jeho poradci neporadí, že užívání podobných pomocných slůvek ve větě je výrazem jisté - eufemisticky řečeno - nepatřičnosti.
Také teprve ve stavu nestřízlivém jsem byl schopen porozumět slovům, která přecházejí přes schwarzenberské rty bývalého knížete, toho času ministra zahraničí a zároveň adepta na prezidentský stolec. Stejně tak v pouze v tomto stavu jsem byl schopen skousnout reformní návrhy asociálního ministra sociálních věcí Drábka. Ministr zdravotnictví Heger má sice gramatiku i dikci správnou, jeho názorové eskapády mě však vytáčely stejně.
Rovněž mě drtilo a k chlastu přivádělo ono ministrem Kalouskem v jednom televizním pořadu vynucené oslovení „pan“ ministr. Již na základní škole nás učili, že funkce jako prezident, ministr, ředitel, či titul inženýr, doktor apod. dostatečně nahrazuje uctivé oslovení pan, takže se příslušný titul nebo funkce už nemusí tímto poníženým „panem“ zdvojovat. Já pán, ty pán.
„Nizméně“ přesto všechno jsem chlastal rád, protože jsem věděl, že tím státu přináším do rozpočtu značné částky ve formě zvýšených daní z lihovin.
Až konečně v neděli 6. září jsem vypil svou poslední láhev kořalky, konkrétně tedy ferneta, a pod dojmem hrozby metanolové smrti jsem se jednak tři dny třásl strachy a jednak se zařekl, že ten alkoholový šmejd už nikdy nevezmu do huby. Ostatně, můj doktor mne před časem decentně upozornil, že mé jaterní testy vykazují jisté varovné změny. Přitom vůbec nebral v potaz mou obhajobu, že svým nezřízeným pitím se prostřednictvím zvýšené daně z chlastu snažím zachraňovat naše zadlužené národní hospodářství, a že jedině v tomto stavu jsem ochoten akceptovat reformní kroky naší předrahé vlády. „To si tedy, pane, budete muset vybrat: buď zkamenělá játra a předčasná smrt z chlastu, nebo vláda a zachráněná ekonomika,“ předestřel přede mne lékař kategoricky nekompromisní dilema. Jako by nevěděl, že ve většině případů je každá smrt předčasná.
Dlouho jsem váhal, zda doktora poslechnout, až naštěstí metanolová smršť, která začala kosit nešťastníky, mne přesvědčila skoncovat s démonem.
Teď jsem jenom zvědav, až za půl roku tragická a hrůzyplná metanolová aféra vyšumí, kolik lidí zase začne ten ďábel kosit, protože nové kolky a „rodné listy“ kořalek problém sotva vyřeší a zdejší černoobchodníci jistě najdou další způsob, jak se alkoholikům dostat na kobylku. Ale možná, že se zesíleným hlídkám policajtů, celníků, hygieniků a inspektorů (pokud na to bude mít stát prachy) přece jenom podaří trh s čistým alkoholem ochránit lépe, než tomu až do prvních zářijových dní bylo.
Ale zároveň se mi do duše vkrádá neodbytná otázka, a sice jestli právě opětovně rozjeté linky v likérkách jsou tou nejlepší léčbou na naši nemocnou ekonomiku. Protože jestli to má být (vedle dalšího dušení již tak dost dušených spodních deseti milionů) právě prodej - a tím pádem i zvýšená konzumace - chlastu, co ji má uzdravit, pak naši společnost potěš Příroda!
S pozdravem Vzhůru do abstinence
MIROSLAV KANTEK
P.S. Titulek z článku na Novinkách.cz z 24. 9. t.r.:
„Lidi už nezajímá, co pijí, hlavně že to má co nejvíc procent“
Autor: MIROSLAV KANTEK
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |