Před usednutím k sepsání těchto několika řádek pohlédl jsem z okna věžáku a zčistajasna spatřil jednu půvabnou, i když zaprášenou debilitu. Naprosto vysušený trávník, na kterém by jeden zelený stvol těžko dohledal, byl zručně posekáván za hlaholu motorové sekačky. Provedená práce bude zajisté uhrazena. Na sídliště ale dosud dopadá šedivý prach z čerstvě „posekané” trávy a nějak přestávám vidět další budovy…
Nahlédnutím do encyklopedie zjišťuji přesný význam slova debilita a kupodivu se dozvídám, že debilitou zasažený člověk není na tom ještě tak zle. Encyklopedie totiž praví, že debilita je tradiční a v současnosti nepoužívaný název pro lehkou mentální retardaci. Takže vlastně dobrý! Ovšem nedávno slovo debilita během poslanecké a senátní přetahované o výši DPH použil také předseda zatím naší nejšpatnější vlády. Ostatně slovo nečas lze si také vyložit jako špatné počasí. Uvažování o nezvyšování DPH je podle něho na hraně debility. Jiný názor byl takto odborně panem premiérem posouzen. Prosím, ale jak ohodnotit zase jeho opačný názor, aby ten rovněž nebyl na hraně debility? Zřejmě jsou už takové všechny jiné názory.
Co se dá dělat. Žijeme už zřejmě v době, která je debilní jako celek, neboť lidé mají názory vskutku rozličné a jsou tudíž na hraně debility.
Nakonec z uvažování o debilitě nelze pominout ani pana prezidenta, který má zase opačný názor na DPH než premiér. Tudíž jeho uvažování je rovněž na hraně debility.
Tak já už opravdu nevím. Lítáme v ní asi všichni. Možná, že to sekání pomyslné trávy je vlastně to jediné pravé a nedebilní…
Zřejmě je to hloupá otázka, ale co si takhle považovat názorů i jiných lidí bez ohledu na to, do čí stranické pokladny přispívají? Umíme to a dokážeme to vůbec ještě někdy? Nějak se mnou začíná cloumat jistota, že tohle všechno už půjde mimo nás. Například přímá volba prezidenta spolyká přespříliš peněz. Zbytečně. Navíc se opět zviditelní debilní uvažování, co bude na hraně, protože názorů a slibů, včetně těch vágních, bude až nezvykle příliš. Zajímá vůbec někoho z adeptů toužících po hradním stolci, že dětem v Jedličkově ústavu „odešel” už letitý autobus a na nový se nedostává peněz? Navíc ten stojí mnohem méně než volební billboardy, z nichž se na nás usmívají adepti na prezidentskou sesli.
Stroje vířící prach a svinstvo nad vyschlými trávníky popojely dělat kravál a prášit o kousek dál. Lidé, co dorazili domů po noční směně, se zase snaží marně usnout. Taková normální debilita. Vždyť je to ale vlastně lehká mentální retardace. Ale že jí přibývá…!
Autor: FRANTIŠEK DOSTÁL
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |