- Taky žasnou, pane Kohn, nad tou drzostí? pravil pan Roubíček už na schodišti slavné kavárny Louvre. – To tady snad ještě nebylo.
- Bylo nebylo, dal si s odpovědí na čas pan Kohn. Napřed je třeba si vybrat stůl, usednout a objednat si. Tady se ještě neškrtá. – Myslej snad pana premiéra, který si vyměňuje ministry častěji než ponožky?
- U něho to není drzost, ale strach, že už nebude premiér, ale derniér. Jako kdyby jím už teď nebyl. Ale četli přece Nelidové noviny, jak se tam tuhle rozpovídal pan Dlouhý, že a jaký by chtěl být prezident.
- Tak jich to taky pobavilo, jak se ten chlapec myslí, že byl skutečně oblíbený, že by ho mohli lidi a že se chce – to si pamatuju slovo od slova - otevřít lidem s jinými názory?
- No vědí, volové by ho volit mohli. Těm imponuje drzé čelo lepší než poplužní dvůr. A jak se chce otevřít lidem s jinými názory? Mně nepřipadalo nutný číst, jak si strašně honí triko.
- Jeho představa, jak se otevřít těm, co dlouhodobě volí levici, i ekologům, odborářům, je nádherná. Jsem připraven, prohlásil ten odrostlý skaut, jim vysvětlovat, proč jsou jejich požadavky nereálné.
- Maj pravdu, to je opravdu zvláštní případ sebevědomí. Když člověka tlačí do kouta, škubají ho až na kost a příroda se vydá na pospas prasatům kšeftů, jak jim říkal básník Halas, stačí chudákovi vysvětlit, že nemá šanci. Maj škodu, že Nelidovky toho dne nečetli. Pan Dlouhý se tam vyznal ze svého obdivu k panu Kalouskovi. Ten podobně rád diskutuje s demonstranty způsobem, že jím vytmaví, jak s ním nepohnou ani o milimetr. Vrána k vráně sedá. Pan Dlouhý připomněl své průkopnictví. Ne on od pana Kalouska, ale pan Kalousek od něho se zřejmě učil impozantní neústupnosti. Pan Dlouhý hrdě připomněl, jak na něho v roce 1992 na Staromáku pískalo padesát tisíc horníků a půl hodiny jsme se překřikovali. Takovou politiku já mám rád. Takhle bych chtěl oslovit lidi.
- Už to vidím, jak se takto taktně oslovovaní osli těší na prezidenta, který jim slibuje, že je v případě nějaké nespokojenosti překřičí.
Pánové ani nedojedli, nedopili, nějak je přešla chuť.
- Řeknu jim, uzavřel pan Kohn ten gábl. To by byl spíš prezent než prezident.
Autor: JAKUB STEIN
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |