EVA EISELTOVÁ
Náš zajímavý svět
Už ji vlečou!
Růžovou budoucnost,
žíněnou košili zmuchlanou do šeda.
Horlivé myši porcují medvěda.
Tu a tam pohodí
myšlenku jen málo ohlodanou
prosťáčkům dobře smýšlejícím.
Vyrudlý ideál věčný sen snící
zametli na hřbitov.
Hnědý vrtichvost
provoněl jeho rov.
Pozdí se noc křišťálového lesku.
Manažerům velkého třesku
září zisk v úplňku.
Billboardy blikají. Světélka
na cestě do bažiny.
Závidí jim zvěčnělé už stíny
těch starých hříšných machrů
jediného triku.
Bude jen dílem okamžiku
zformovat mozek do basebalové pálky.
Nevyžádaná textová zpráva
od krajana z dvojí dálky
ruší mé básnění v nevhodnou chvíli.
Co to má být, ten Betlém?
Že prej, abysme na něj
laskavý byli.

Nespavost
Mohan neusíná.
Převaluje se mezi tvrdými břehy.
Ruší ho rocková meluzína
z postranních konzumů oplzlé něhy.
Do vln mu protivně svítí
neonová šou.
Auta nespavcem prokletá
hlučně vytrubují do světa
zájem svých pánů o prodejné kvítí.
Proč by se měli muži plížit tmou,
když mohou rázně vyzvat k tanci
metropoli pyšnící se tolerancí!

Filosofie
Doznělo klekání
nad zahradní restaurací.
Zlato ze strání
nakloněných k Rýnu
ve skle jiskří a ubývá.
Dá upovídanou práci
z brilantních vět
destilovat medicínu
na polámaný svět.
S nocí už moudro nemá trhlinku.
V zapomenuté vůni ryzlinku
bezmocně plyne muška trosečnice.
Zvolna jí dohořívá svíce.

Nový den
Finanční velkoměsto leží dosud v tichu.
Na nové prohry marných snílků
je zítra také den.
Než sfoukne svítání
červánky včerejšího hříchu,
než dostane se noci na kobylku.
S úsvitem žebráci nastoupí na rajóny.
Lacinou servírku vyzvou kostelní zvony
naposled vysypat popelníky.
Bis Abend!
I církev svolává své zákazníky
k modlitbě za Frankfurt nad Mohanem,
navečer u svaté Kateřiny.
Když ne ty, tak kdo už, Pane,
má mlčky přejít naše viny?

Celetná ulice
Křišťálová promenáda,
malovaná a broušená.
Mladá.
Změněná
z bezčasí knižních čtvrtků,
nudných výkladních skříní.
Jíním
prokvetlé Staré Město
roztálo v laserové podívané.
Právě se koná
velkoměsto pro pozvané.
Prosperitně hlučí eurozóna,
záslužná,
penězozpracující.
Davem ekonomicky snícím,
nenápadně se plíží
tržně kostrbatá
existence,
štítící se rýžování zlata.
Mumlá nezákonnou nabídku:
Gedanken? Wechseln, čenž?




VÁCLAV HONS
Vinařská vize
Až tady jednou
nebudem
až nám bůh ustele
ve sklípku pod sudem
zeleného veltlínu

snad už tě lásko
podruhé neminu

potřetí
zpátky na vinici
za poledního úplňku
s tebou odletím

abych tou
nejněžnější dlaní
ani jednu bobuli
neporanil

Tak i dávno mrtví
stále s živými sklízí
tu věčně přítomnou
vinařskou vizi

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]