Pravda, přes dvě desítky let to trvalo, než půvabná knížka básní Vzducholoď v parku (BMSS-START, Praha 2012) z pera Karla Sýse a doprovázená obrázky Kamila Lhotáka vystoupala do atmosféry stejně, jako už předtím vůbec poprvé v roce 1858 vzlétl balón s fotografem Nadarem nad střechy Paříže. Fotograf Nadar, vlastním jménem Gaspard Félix Tournachon, tak v roce 1858 získal patent na fotografování z balónu.
Básníku Karlu Sýsovi, pokud vím, dosud žádný patent nikdo neudělil, avšak jeho posedlost a okouzlení nad obrázky z dílny Kamila Lhotáka je stejné, jako nadšení z letu vzducholodě, která si dosedne na zemský povrch, kde chce. Třeba i do parku na kopec Petřín v sousedství rozhledny nad Prahou.
K básním se určitě vysloví literární kritici, já se však bezelstně přiznávám, že mě zase vtáhly do dětství, kdy jsem s nosem nalepeným na sklo výlohy knihkupectví Toužimský a Moravec na tehdejší Palackého ulici ve Vršovicích zíral na titulní stránky verneovek. Báseň totiž tohle ještě dokáže navzdory lidem, co si při představě vzducholodě v parku na Petříně zaťukají na čelo.
V jedné básni, u níž se na kresbě nad Paříží vznáší balón, čtu také jméno pana Daguerra, který „překročil malířství” a začal malovat světlem. Malíř Kamil Lhoták prožíval dětství v Nuslích, kde si mezi starými domy splétal své klukovské sny. Nynější část Nuslí přináležela kdysi k Vršovicím. V nich jsem si své sny na březích Botiče zase spřádal já. Také tam byly dosud nedlážděné ulice. Proto mě tak potěšila milá knížka veršů, jež si poletují ve fantazii lidí, kteří dosud ví, jak vypadá radost.
Pařížan Nadar byl všeumělcem, milovníkem života a také pijanem. Ve žhavé současnosti by u nás nejspíš utřel nos. Sám dokázal přemluvit Julesa Verna, aby zanechal sepisování sentimentálních příběhů a věnoval se úžasným technickým objevům. Nadar se tak sám seznámil s daguerrotypií. K pořízení snímků z výše však potřeboval balón. Tehdy ale ještě fotografická deska musela být zcitlivěna těsně před expozicí a hned vyvolána. S tím se však Nadar dokázal vyrovnat. Gondola balónu s košem byla obložena pytlovinou, zakryta stříškou s rubínovým okénkem a otvorem, z kterého vyčníval objektiv kamery. Uvnitř musely být navíc misky, chemikálie a vepchat se tam musel samotný Nadar. Odvážný vzduchoplavec se pak stal námětem pro vtipné litografie přítele Honoré Daumiera a dalších kreslířů. A jsem zpět u kreseb Kamila Lhotáka a básní Karla Sýse stejně, jako u jednoho fejetonu básníka Jana Nerudy, který byl věnován jinému Nadarovu balónovému letu pod názvem Géant. Básník totiž vždy kamarádí s fantazií.
Byla to neskutečná detektivka objevit zčernalý náhrobní kámen s již těžko čitelným nápisem Nadar na pařížském hřbitově Pere-Lachaise. Pomáhal mi přitom dokonce hlídač hřbitova. Nakonec jsem musel použít nůž k odříznutí několika větviček a konečně jsem našel ten správný hrob. Jen na okamžik jsem najednou na náhrobním kameni spatřil nějaký modernější fotoaparát. Nadar přece rozuměl legraci…
Autoři půvabné knížky Vzducholoď v parku měli rádi zázračné střety a neobvyklá setkání. Opožděně se tak o ně nezištně dělí s dalšími dospělými, co se ještě dokážou vracet do časů svého dětství.
Autor: FRANTIŠEK DOSTÁL
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |