Je a ve skutečnosti není zvláštní, jak pomalu se vzdávají svých iluzí o světě, jemuž pomáhali k vítězství, i ti publicisté, kteří zcela neztratili soudnost a komentují totální vládu velkých peněz čím dál kritičtěji a už ji vnímají jako neštěstí. Pořád však věří některým pohádkám, například o tom, že nabídka se řídí poptávkou.
Tak Ivan Hoffman, jehož kritické komentáře ke stavu dnešní politiky i médií, např. v relaci Jak to vidí v Českém rozhlase 2, jsou stále zajímavější, jistěže z obavy, aby nenahrál nějakým hloupým a nic neřešícím zákazům, hájil média, která vysílají pořady, které už prokazatelně inspirují k násilí a zločinům. Tu prý je nabídka takových pořadů dána prostě poptávkou.
Není to právě naopak? Není poptávka davům šikovně podstrkována manažery, jimž jde o maximální zisk, jehož se zaručeně dosáhne přitažlivostí (nebo „zajímavostí“) zla?
Kdo má v ruce média, dokáže lehce vyvolat poptávku i po nejzvrácenějším, ba právě nejsnadněji po nejzvrácenějším, a potom se na tu poptávku pokrytecky odvolává, když nejzvrácenější ruče nabízí.
Lidi už jsou prostě takoví: berou, co se jim nabízí a podbízí. Brali by a rádi pravé hodnoty, ale z toho by netekly tak rychlé a velké prachy.
Takže nebude líp, dokud se nezhroutí svět absolutní vlády peněz; a dokud se pro jeho zhroucení nedají do díla i publicisté vidoucí už dál než na špičku nosu čenichajícího, kde co kde pro sebe urvat a jak se přiživit.
Autor: ja
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |