Hovoříme s Ing. Richardem Haškem, vnukem spisovatele Jaroslava Haška

   Pod hradem v Lipnici nad Sázavou na konci horního náměstí se nachází hostinec U České koruny. Sem spolu s malířem Jaroslavem Panuškou dorazil koncem srpna1921 kolem půlnoci i Jaroslav Hašek, který se zde zabydlel. V tomto hostinci v půvabném koutě Vysočiny napsal převážnou část světově proslulých Osudů dobrého vojáka Švejka, přeložených později do téměř šesti desítek jazyků V současnosti žíznivým a vyhladovělým poutníkům tady nabízí oázu pohody a gurmánských zážitků spisovatelův vnuk Richard Hašek s rodinou. Richard je předsedou Mezinárodní společnosti Jaroslava Haška, jež pečuje o literární a životní odkaz tohoto geniálního humoristy a tvůrce s duší bohéma, který je velkolepý, neboť Hašek patří mezi nejznámější a nejpřekládanější spisovatele světa.
   S Richardem Haškem jsme měli příležitost hovořit jednoho hezkého slunného dne na moravské vinici znojemského Znovínu poblíž Hustopečí, kdy krajinu prozařovaly poslední hřejivé paprsky dohasínajícího babího léta. Při ochutnávání vzorků vína nám ve sklence jiskřily rozličné odrůdy tohoto skvělého nektaru, jenž vlídně rozvazuje uzly na jazyku k přátelským rozhovorům.

   Richarde, váš děda Jaroslav Hašek se rád napil jak piva a vína, tak i říznějších nápojů; nepohrdl například rumem, režnou nebo kontušovkou i jinými kořalkami. Kterým nápojům dáváte přednost vy?
   Pokud se v něčem mírně neliším od pitného režimu svého předka, tak je to právě v tomto ohledu, i když rovnat se s tímto bohémským velikánem asi nelze. Avšak vína ze Znovína tenkráte Jaroslav určitě neochutnával, a kdyby, tak by zajisté neodolal skvělým vlastnostem těchto vín.

   Copak by tak asi dnes řekl váš děda na metylalkoholovou aféru, jež poslala na onen svět na tři desítky milovníků destilátů zamořených jedem?
   Je zajímavé, že i když se v té době, kdy žil děda, pálil alkohol ve velkém a přestože děda prošel doslova světa kraj a vypil toho nemálo v různých putykách a nálevnách, nikdy neoslepl, natož aby se dostal do komatu. Zkrátka, lidská hovada nových řádů a neřádů, jinak se to nedá říci, v povolených uzdách našeho nezřízeného zřízení, dovedou divy. Třeba si někteří řeknou: Ale co, plebs, ať uhyne, my, co jsme okolkováná vrchnost, jsme v tom nevinně.

   Zůstala vám po dědovi Jaroslavovi nějaká památka?
   V mojí rodné vilce na pražské Hanspaulce, kde jsem vyrůstal, máme po dědovi jeho pracovní stůl, křeslo, kde počal psát prvního povídkového Švejka, a také prosklenou knihovnu. Tento komplet dostali novomanželé v roce 1910 od Jarmiliných rodičů jako svatební dar. Mimo to v nově vybudované knihovně v podkroví je uložena většina zahraničních vydání Osudů dobrého vojáka Švejka a cizojazyčná vydání Haškových povídek, která jsme museli shánět, neboť autorská práva skončila již v r. 1973, tedy 50 let od smrti autora. Například vydání v arabštině, hebrejštině, turečtině, katalánštině, čínštině… V knihovně jsou uloženy i menší artefakty připomínající dědečka a babičku Jarmilu a mnoho dalších originálních písemností, včetně všech vydání knih v češtině od doby, kdy začal děda psát, tedy i Švejk přeložený do americké angličtiny, který vyšel v roce 1930. A jako kuriozitu rovněž ve Spojených státech amerických v roce 2002 vydané cédéčko s operou Osudy dobrého vojáka Švejka.

   Doslechl jsem se, že poblíž Lipnice nad Sázavou má být instalována velká žulová hlava Jaroslava Haška.
   U křižovatky mezi Dolním Městem a Lipnicí nad Sázavou a Humpolcem a Světlou nad Sázavou bude umístěn dědův žulový portrét hlavy přes dva a půl metru vysoký o hmotnosti kolem osmnácti tun. Autorem uměleckého díla je sochař Radomír Dvořák; k němu mu posloužily žulové kameny z lomu u Lipnice.

   Podle jaké předlohy vytvořil sochař spisovatelovu hlavu a partie obličeje?
   Jak mi pověděl Radomír Dvořák, inspirovaly ho genetické rysy v mém obličeji, podobné dědovým. Avšak Jaroslav měl nos špičatější, než mám já, takže se rozhodl vybrat nos vhodnější. Ten, jímž byla obdařena moje babička Jarmila Mayerová.
   To je Dvořákův novodobý přístup k umělecké tvorbě, který lze nazvat genetickým sochařským inženýrstvím. Dotvořit předky, vytesat je a přitom jim ještě vtisknout další umělecké fenomény.

   Pojmenoval Radomír Dvořák tenhle svůj originální výtvor nějak konkrétně?
   Nazval jej Hlava XXII, inspirován českým překladem románu amerického spisovatele Josepha Hellera Catch XXII.
   Dědova žulová hlava bude sestavena z osmi segmentů. Její vlasy vytvarují řezy lanovou pilou. Mezi těmito částmi se potáhne spára široká asi tři centimetry, což má navodit podobu s dětskou stavebnictví a symboliku hravosti. Segment levého oka a úhlopříčně sejmutý úsek temene hlavy spočinou na zemi. Tím vznikne deset rovných ploch, využitelných pro vytesání nebo vypískování, či ke kombinaci obou technik – jednoho z citátů z Osudů dobrého vojáka Švejka v deseti jazycích.

   Můžete čtenářům prozradit, jak tento citát bude znít?
   Život lidský, poslušně hlásím, pane obrlajtnant, je tak složitej, že samotnej život člověka je proti tomu hadr.

   To jste zvolili vskutku výstižný citát vzhledem k složitosti dnešní doby, která se s lidmi nemazlí. V kolika jazycích bude oslovovat návštěvníky Lipnice a obdivovatele Jaroslava Haška?
   V deseti jazycích. Kromě češtiny též v němčině, maďarštině, polštině, ruštině, angličtině, čínštině, hebrejštině, arabštině a esperantu jako zastřešujícím jazyce. Tento citát navíc ponese národní barvy národů, jež hovoří zmíněnými jazyky. Právě do jazyka těchto národů byly přeloženy Osudy dobrého vojáka Švejka.

   Vraťme se ještě k názvu Hlava XXII, díla spisovatele Josepha Hellera. Jakou to má spojitost s hlavou Jaroslava Haška?
   To je jasně navozená symbolika. Radomír Dvořák tím propojuje souvztažnost mezi první a druhou světovou válkou. Ta první válka se Jaroslavovi tak hluboce vryla do srdce a mysli, že mu vnukla myšlenku stvořit dobrého vojáka Švejka. A Joseph Heller pak, ovlivněn peklem té druhé světové války, napsal dramatický román Hlava XXII. A s tímto románem je pevně svázáno ještě poslední Hellerovo dílo: Zavíráme (Closing time), které je pokračováním Hlavy XXII. A v něm již vystupuje Švejkova postava. Hellerův mistrovský a velice čtivý román byl dokonce navržený na Nobelovu cenu za literaturu.

   Takže je naprosto patrné, že Joseph Heller spatřoval v Jaroslavu Haškovi svůj literární vzor…
   Heller to sám přiznal, když řekl, že by bez přečtení Osudů dobrého vojáka Švejka román Hlava XXII nenapsal. Díky tomu se v Dvořákově žulové hlavě spisovatele Haška zrcadlí splynutí jejich protiválečného vzdoru, přičemž oba šlechtí jejich úžasný smysl pro humor, zdravě útočící na bránice čtenářů, a satirické zobrazení válečného běsnění. A navíc je možné spatřit v Dvořákově artefaktu smírčí kámen po tom všem hrůzyplném, co už musel člověk protrpět v dějinách na válečných polích. Obě knihy – Haškova i Hellerova – náleží do klenotnice světové prózy 20. století.

   A kdy má být veřejnosti oficiálně odhalena žulová Hlava XXII Jaroslava Haška?
   Slavnostní odhalení bude v Lipnici nad Sázavou 30. dubna 2013 ve 14 hodin při příležitosti jeho 130. nedožitých narozenin. A hned následující den 1. května si připomeneme nedožité 90. narozeniny Josepha Hellera. Přitom můj děda Jaroslav zemřel v roce 1923, kdy se ve stejném roce narodil Heller.

   To je vskutku zajímavá časová shoda!
   To určitě! Ještě přitom musím zdůraznit, že sochař Radomír Dvořák touto Hlavou XXII navázal na celou plejádu či triádu svých kamenných reliéfů ve zrušených a zatopených lomech u Lipnice nad Sázavou. Tyto triády Dvořák nazval Národním památníkem odposlechu.

   A koho nebo co tyto triády konkrétně představují?
   Nacházejí se nedaleko od křižovatky silnic mezi Dolním Městem a Lipnicí nad Sázavou, kde bude umístěna žulová hlava Jaroslava Haška. Dvořák své triády pojmenoval Bretschneiderovo ucho, Ústa pravdy a Zlaté oči. Například Bretschneiderovo ucho je nádherný a tři metry vysoký výtvor, naslouchající 58 jazykům světa, do kterých byl přeložen Švejk.

   Hovořil JAN JELÍNEK

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]