Kdyby se u nás tak jako v Němcích volilo slovo roku, jistě by se o titul mohl ucházet onen mnohovýznačný anglický epiteton whistlerblower (to whistle = hvízdat, pískat; to whistleblow = prásknout, udat) – tedy dle tradovaného výkladu ten, jenž upozorní na nekalé či korupční jednání ve vlastní společnosti, za což mu z ní hrozí vyhazov, a který pražská intelektuální kavárna do omrzení spojuje se jménem jednoho novopečeného senátora (Libor Michálek). Našeho prominentního whistlerblowera za dokonaný vyhazov stihl nejen raketový výstup do senátu, ale rovněž menší finanční odškodné, když jej nadační fond jednoho miliardáře-burziána, který se jednoho krásného rána probudil coby filantrop (Karel Janeček), loni vyznamenal cenou za boj proti korupci (splatnou na výši 500 000 Kč) a ve stejném roce se na něj snesl laur ve formě Ceny Františka Kriegla (!).
Těm, kdo na rozdíl od „těch, co hvízdají“ (whistlerblowerů), již dávno vědí, že kapitalismus jako takový je synonymem korupce, nabízím malý výkladový slovníček whistlerblowera: 1. pištec volající na poušti, 2. hvizdopravec, 3. uspávač hadů, 4. Otloukej se, píšťaličko, nebudeš-li se otloukati, budu na tě žalovati, našemu pánu, děravému džbánu. 5. Před pikolou za pikolou nesmí nikdo stát… (Pozn. na okraj: to nejpodstatnější je jako obvykle ukryto ve vedlejších významech, to whistle in the wind, česky plácnutí do vody.)
Autor: DAVID VODA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |