Poručík Dub se rozzlobeně podíval do bezstarostného obličeje dobrého vojáka Švejka: „Znáte mě?“ „Znám vás, pane lajtnante.“ Poručík Dub zakoulel očima a zadupal: „Já vám povídám, že mne ještě neznáte.“ Švejk odpověděl opět s tím bezstarostným klidem, jako když hlásí raport: „Znám vás pane lajtnant, jste, poslušně hlásím od našeho maršbatalionu.“
   Spisovatel Jaroslav Hašek o kus dál v textu přidal: „Pamatujte, že jste vojáci… Jste Češi?... Víte, že Palacký řekl, že kdyby nebylo Rakouska, že bychom ho museli vytvořit… Abtreten!“
   I Švejkovi přece musely být odporné mnohé obrázky, nejen řvoucích oficírů. Jistěže i jiní podobní Švejkové se svým způsobem vyjadřovali o poměrech ve vojsku. Jak si přečteme v Haškově díle, vojákům c. a k. armády moc věcí nevonělo, neobešli se třeba bez latrín, hromadných záchodů zamořených výkaly při trávení landveráků. Ulevující si bytosti vyhlížely při tom důležitém lidském počínání jako vlaštovky před odletem do teplých krajů. Tento i jiné úlevy ve vyjadřování patřily do slovníku „dobrých vojáků“ všech dob.
   Slavný autor Dobrého vojáka Švejka už od roku 1923 nežije. Škoda ho veliká. Hašků podobného literárního ražení totiž není nazbyt. Pár jich ovšem máme, jenže jeden honí mičudu, druhý loví puky. A taky jednoho politika, co se živí veřejnou činností.
   Nedávno nám nechtěně připomněl slavného jmenovce. V jednom televizním interview ze sebe pan brněnský hejtman Hašek vypravil jinou podobu proslaveného výroku: Kdyby nebylo bolševiků, museli bychom si je vymyslet. Já ho tak pochopil, vždyť to nebylo poprvé, aspoň mně dosud z paměti podobné výroky nevymizely. Po těch dvaadvaceti letech budování „kapitalistické, sociálně občanské demokracie“.
   Co by si současní Haškové bez švejkovské portfeje mohli ještě vymyslet? Že by latrínu politiky zaplnili jinými výroky? A hele! Přece jenom nám přispěli rakouští sousedé. Z Vídně. Prý jsme v nedávných volbách do krajů a senátu ztratili paměť. Na jaké časy? Autoři mají jistě na mysli ty nedávno minulé. Pravda je, že my nezapomněli. Každá skupina Čechů asi myslí víc na časy dobré, tak to přece v životě lidském chodí… A když chceme vzpomínat na úplně zašlé časy, půjčíme si Dobrého vojáka Švejka. A budeme se smát, všichni se budeme smát. S Haškem, s tím pomalu zapomínaným. Ale my nezapomínáme, máme přece Švejka, že! Máme vůbec nějakou jistotu, nějaké jistoty? Kromě Švejka?
   Prostě švejkiáda dnes, zvláště v čase voleb a po nich, do krámu demokracie moc nepasuje. Co na to, Hašku? Ovšemže, jak který. Já mám na mysli Jaroslava.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)