Pánové Roubíček a Kohn se potkali už na Perštýně, málem do sebe vrazili, jak kupodivu oba nahlíželi do svých šrajtoflí, na jaký gábl v Louvru jim tak postačí geldsache poté, co cestou přispěli na samé ušlechtilé lidi v tísni, špióny bez hranic a obnovu střechy kostela Nanebevzetí ve slavné Čihošti. Na čajíček ještě měli, i vstoupili, aby vsedě v klidu kavárny lepší společností probrali právě spočítané volby, ale napřed se ještě pan Roubíček svěřil:
    - Řeknu jim, nevím, jestli jsem ty zbožné zkormoucené duše s kasičkou pro střechu, aby do svatostánku Nanebevzetí nepršelo, nějak neurazil, když jsem jim k minci, abych je trochu rozveselil, přidal asi chucpe pokus o vtip: Není ta díra ve střeše od toho nanebebraní? Jaksi na vyváženou, když máme tady v naší tak hříšné Praze naopak dům s dírou po doktoru Faustovi, který se upsal peklu?
   - A podařilo se jim ty zbožné duše rozveselit?, optal se zbytečně pan Kohn.
   - Právě že ne. Až jsem se bál, že zašátraj v kasičce a minci z dvojího kovu raženou mi vrátí, to že radši počkaj, až přijdou slíbené miliardy, to že bude i na tři střechy. Teď bych potřeboval se rozveselit sám. Nevrátily.
   - Se jim nedivím, copak se může jeden veselit, když takový zasloužilý bojovník za svobodu, kvůlivá které toužil mít tady ten radar, nevysloužil si vděčnost a v senátu si už neškrtne? To je nějaká spravedlnost?
   - Von, drahý pane, von se v tom ještě nenaučil chodit. Von tu svou krásnou vděčnost za svobodu radarama ohlídatelnou jenom neuměl správně zkomunikovat.
   - Jako pan Podlousek nebo jak se menuje jaksi nezkomunikoval dvojnásobný desátky, a pan Hégr metr na pacienty, samý simulanty, lakomá Hanačka svůj ánunk o kultuře a zvlášť vypečený pan Dráb řízný bič na odpornou chudinu.
   - Ale voni přece komunikovali, až se za nima prášilo, ne že ne.
   - Voni tomu říkali, že komunikují, ale jenom cintali.
   - A pořád ještě málo, jak si plzeňský Pyrrha pospíšil hned po spočítání hlasů vysvětlit. Komunikování se jim jaksi zamotalo a udělalo bác.
   - Voni tak velice komunikovali a komunikovali formy své reformy, až se jim zadařilo kdekoho zkomunizovat. Ještě rok u lizu a zkomunizují celý národ.
   - Maj pravdu, pane Roubíček, a všimnou si, jak blízko je od zkomunikování ke zkomunizování. Jediný písmeno!
   - A nebojej se, pane Roubíček, že přijdou o všecko?
   - Ale ale, pane Kohn, copak ty miliardy mám já, nebo je maj voni? Kdo tady ještě může přijít o moc? Jak to zkomunikovali, tak to mají.
   Přišla hodina zúčtování, a tak zaplatili a odebrali se po svých, bez moci a starosti o moc vlastně šťastní. Dávajíce příklad.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)