KAREL HAVLÍČEK BORODUBSKÝ
Na Nový rok o slepičí skok
Elán mě opouští a sil mi ubývá
Uzdu si popouštím už jenom u piva
Nikde není bílo Všechno vidím černě
Líp už dávno bylo Stoupají jen berně
IQ prudce klesá Čípak je to vina?
Srdce může plesat jen u číše vína
Jedna kapsa prázdná Druhá vysypaná
Dělá ze mě blázna modrá státostrana
Nečasem začíná letošní rok
A vláda zločinná zas srovná krok
Metanol pořád dobře se pije
Prezident Zlořád rozdává amnestie
Vítejte v roce třináctky smolné!
Ocet je kyselý Kurvy jsou svolné…
KAREL SÝS
PF 2013
„Nikdy jste se holoto neměli líp!“
Gusto je tu husto
zato teď je tady sakramentsky řídko
rozbředlé mozky vytékají z vytunelovaných hlav
Nejde o peníze v lebce
ale o prázdno v srdci
marasmus uprostřed tretek
Roh hojnosti měl díru
Nejlepší revoluce je liposukce
Zítra se bude tančit všude
ale ne podle not Pavla Kohouta
To ale bude tanec!
Zatímco Duka puká
potápějí se listopadovým hořem k Bílé hoře
chmury zahánějí paralenem fórů („Vždyť nám vládne Píča!“)
neboť cepy a sudlice naposled viděli ve Vávrově Proti všem
s holými prdelemi v houfu zírají na informační tabuli pro analfabety
„Nevíte co s penězi?
Kupte si vilu na Floridě!“
Zatímco zítra jim zdraží skočné
čekají zda velmoci nařídí valčík nebo polku
a natřásají se v příslušném rytmu
místo aby spustili verbuňk!
VÁCLAV HONS
PF
Pokojně chumelí
do jmelí
Bezdomovecké
postele
rozestlala
zlatá neděle
Lásku a štěstí
můj verš
vám klestí
zaťatou pěstí
Šťastné a veselé
pro nahé
prdele
Pokojně chumelí
do jmelí
Kráva vánoc
se o půlnoci
miliardářům
otelí
JIŘÍ KNOPP
Karolina Peak
Armáda je moje hobby,
každého sprdnu na dvě doby,
koho nepotrestám, toho vyhodím,
já vám ukážu, že se na to nehodím!
Armádu mi přidělili na hraní
a tak budou všichni na mě nasraní,
Nečas, Klaus i mikimaus.
Zkrotím hladce každého zeleného synka,
dokážu, že nejsem žádná křehotinka,
moresům vás, bando, naučím,
ke mně pěkně – plížením, plazením,
až na vás své zuby vycením.
Obrana státu – to mi nic neříká,
armáda je přec jen sranda veliká,
znám ji, byla jsem na tom v kině…
Čo bolo, bolo, terazky som ministryně.
Až ukážou mi, jak vypadá esšálek,
tak budu řádit jako cé ká polní maršálek.
K něčemu to bude dobré – celkem vzato:
alespoň nás vyhodějí z NATO!
BŘETISLAV KOTYZA
Koleda
Říkám přímo -
Nemám rád až ke skřípění
úžery Vánoc
živených kšeftem magazínů
Červený kostým obtloustlého chlápka
nezmění slámu jesliček oslíkův dech
chudobu Jezulátka k zulíbání
Říkám přímo -
Mít v srdci na povel cizího lampasáka?
Já neznaboh nenechám si ukrást
psaníčka za oknem rozpitá slzami
tajemství skrýší domova
cinkání zvonku vánočního stromu života
Že zde již byl nikým nespatřený
a přesto znal naše přání
tak malá a nevinná
jak jen dětství může být
Že zde stále je nikým nespatřený
zná naše přání ne vždy tak nevinná
Říkám přímo -
Nám narodil se
života čistého rodu královského
narodil se láskou
narodil se z ženy
LUBOŠ ZELENÝ
Noc starých vesničanů
Sejmou z paroží věšáku čepice
potem nasáklé a navždy vlhké
Z hospody vyjdou do zimy
(na prsou štípe neprůchodnost cév)
otravně promrzlí a na kost sami…
Prokašlávají se závějemi sněhu
Nahluchlí letem vloček
pod lampami
Procházejí zarytě září reflektorů
Z límců kabátů nevyhlédnou
tváře napořád do tmy ukryté
Chyceni drápkem
předchozího sporu
Jak tažní ptáci do tenátek
(svoboda křídel do sítě…)
Jejich krok se už tichu nezapírá
nadějí bliká jak vosková svíčka -
jde s nimi příslib
a s ním víra
Život jim šlape stále
a znovu po tkaničkách…
Životem I
Sny mládím dupou do podlahy stájí
Propadlé lásky vybízejí k nelíbání
Za teplem k jihu odlétají
Dospěle přepeřená přání
Životem načisto a bez přípravy
Pořád jen v jednom klusu
Nápady vybuchují z naší hlavy
Zátky od šampusů
Jednou ten mejdan zaplatíme
Za naše neskromnosti - věčné
Projíme Propijeme Prohýříme
Tu točnu na konečné…
Životem II
Štěstí našich očí z chladné sluje
Vysvlékne léto hadích kůží
Slunce se na obloze moudře pohupuje
Jeho odraz padá do kaluží
My pak věříme tíži života i slávě
Co nad námi jak převis skály ční
Proto si kupujeme nesmlouvavě
Na každou cestu lístek zpáteční
Bloudím
Zase se jen tak potuluji časem
Podivný z pouti mívám pocit
Ze dřeva ohrad Ze zdí domů
Sám v sobě nevidoucí
Bezcílně fantazie ulicemi pluje
Na kořist ve tmě rohů čeká
Až strach se z klubka odmotá
Srdce jí vzpurně poskakuje
Na pružné trampolíně života
Hledání strdí
Nerad se vsoukávám do útěžku
Země se s vodou mrazem páří
Praotec Čech obešel Sněžku
a vykašlal se na Říp
Vševědoucně zadíval se
do příkrých zalesněných strání
Výstup pak odbyl podrbáním v pase
a krátkým zakašláním
Odkaz k současnosti?
Za touhu přijde postih
V hrdlech dnes bublá tmavá cola
a mléko chladí firma Lehel
Na Říp se díváme už zase zdola
Hledáme strdí v kupce jehel
Krize zamýšlení
Už je to tak - rozvedli nás
S politiky se stýkat nebudu
Do voleb zbývá dlouhá doba
Jízda na sudu Osudu
Divákům mávám - prázdnem duním
Vlečen počátkem století
Nepomáhá mi příslib novoluní
Soudím se o majetek - o děti
Už je to tak - jsem zase volič
rozvedený od lože i od stolu
(Můj Bože! Jaký já byl ženich…)
Po tomhle stání prázdno v kapsách
a na mozku pár výmolů…
Ó, státe, státečku
Pot z našich těl jen okapává
Z talířů voda do dřezu…
Na nebi svítí (marná sláva)
Bezmezná zvůle vítězů
A pro stav selský i městský
nedostává se cepů kos a vidlí
Ó, státe, státečku
kdo v tobě za nás dneska bydlí?
Účtování s dneškem
Otevřu skříňku s líčidly
Dychtivé slečny Pandory
Slušnost už s dámou nebydlí
Pokroku lidstva navzdory
Najdu tu život (a dál už nic?)
Já zvyklý na krásu a na něhu
Vybírám z nitra popelnic
Ovadlé zbytky cizích příběhů
Pak slyším výstřely –
v rojnicích táhnou lovci
Ve křoví pravda raněná
spí mezi bezdomovci
Ze sbírky Potlučené fantazie, Sovynaz 2012 - soukromé vydání pro přátele a známé
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |