Letos si připomeneme 110. výročí narození novináře a spisovatele Julia Fučíka (23. února 1903 v Praze-Smíchově) a 70. výročí jeho smrti na popravišti v berlínské věznici Plötzensee (8. září 1943). Protifašistického odbojáře a autora světoznámé Reportáže, psané na oprátce.
Dvě popravy
Kromě fyzické likvidace ve smyčce kata v hlavním městě hitlerovské říše musel Fučík podstoupit ještě jednu popravu. A to morální doma po listopadovém převratu 1989. O to smutnější a bizarnější, že ji vykonali na jeho životě a díle obrazoborci stejného národa, z něhož pocházejí oni a Fučík! Národa, který tento pražský rodák tolik miloval, což dal jasně najevo na podzim 1940 ve jménu české inteligence ve svém vzdorovitém »Otevřeném listu ministru Dr. Goebbelsovi«, v němž fašistickému pohlavárovi kromě jiného napsal: »V českých dějinách je mnoho stránek popsaných politickou zradou českých reakčních pánů, kteří ochotně prodávali svobodu českého lidu ba i život celého národa, jen aby si zajistili své statky a zisky. « Tato politická zrada se odráží i v současných poměrech České republiky, mrzačí ducha a mravní zásady zejména mladého pokolení, jemuž jsou vymývány mozky odrodilci, a kterým Fučíkova krásná literární studie Božena Němcová bojující vůbec nic neříká.
Ať smutek není spojován s naším jménem
I přes více než dvacetiletou devastaci Fučíkových soch, byst či pamětních desek, přes likvidaci názvů škol, ulic, parků a závodů nesoucích jeho jméno, můžeme velmi vzácně ještě nalézt trosky památky na tohoto muže uhlířské víry. V Praze je to zrestaurovaný podstavec na jeho rodném domě v Duškově ulici číslo 20 na Smíchově na levém břehu Vltavy, kde bývala umístěna Fučíkova bysta, kterou zachránila Společnost Julia Fučíka v ČR, a jež se nyní nachází v jedné z místností budovy ÚV KSČM. Běsům ničení naštěstí odolal Fučíkův profil, vytesaný do kamene na jednom z pilířů vestibulu Nádraží Holešovice, které za socialistického Československa hrdě neslo Fučíkovo jméno. A rovněž tady, na druhém protilehlém pilíři vestibulu, stále zůstává v kameni zvěčnělé a nepoškozené krédo z Fučíkovy Reportáže: »Žili jsme pro radost / pro radost šli jsme do boje / a pro ni umíráme / Ať proto smutek / nikdy není spojován / s naším jménem /«. A do třetice můžeme spatřit v Bulharské ulici č. 3 v desátém obvodu metropole na Vltavě pískovcovou plastiku hlavy našeho národního hrdiny s nápisem: »Zde se ukrýval a ilegálně pracoval v letech 1940–1941 Julius Fučík.«
Fučíkova socha na Olšanech
Zázraky se nedějí ve francouzských Lourdech, zázrak se udál v české Praze. Pod širé nebe na veřejné místo v Praze se po více než dvaceti letech vrátila odstraněná socha Julia Fučíka, kterou vytvořil akademický sochař Miloslav Šonka. Kdysi stávala poblíž hlavní brány holešovického Výstaviště (dříve Park kultury a oddechu Julia Fučíka). Od 23. listopadu 2012, zrestaurována Galerií hlavního města Prahy, stojí na Olšanském pohřebišti v blízkosti Čestného pohřebiště sovětských rudoarmějců a sochy někdejší pražské zastupitelky za KSČ a protifašistické bojovnice Jožky Jabůrkové, umučené v koncentračním táboře Ravensbrück. Fučík se mohl vrátit na důstojné místo ve svém rodišti díky mezinárodní petici, již vyvolala Fučíkovská společnost a kterou podpořili vedle občanů České republiky tisíce novinářů ze zahraničí a občanů z Německa, Ruska, Běloruska Francie, Švýcarska a dalších států. Jako mluvčí petičního výboru oceňuji přístup osobností, jež stojí nebo stály ve vedení pokrokových organizací, zastoupených na petici v roli petičního výboru. Kromě mne ze Společnosti Julia Fučíka jako mluvčího výboru jsou jimi dále: Jiří Bureš – Vojáci proti válce, Karel Mevald – Spolek českých novinářů, Miloslav Ransdorf – poslanec Evropského parlamentu, Josef Skála – exprezident Mezinárodního svazu studentstva, Karel Sýs – předseda Unie českých spisovatelů a již zesnulá JarmilaVrchotová-Pátová, někdejší předsedkyně Výboru národní kultury.
Odolaly obrazoborcům
V roce 2008 se Společnost Julia Fučíka obrátila na občany ČR s žádostí, aby jí pomohli vypátrat, zda a kde se ještě zachovaly stopy po osobnosti Julia Fučíka. Výzva nezapadla, občané se ozvali. A sdělili, že kupodivu mnohé odolaly obrazoboreckým orgiím. Tak například ulici Julia Fučíka pořád mají v Duchcově, Polici nad Metují, Rýmařově, na sídlišti v Chropyni na Kroměřížsku, v Chrastu na Chrudimsku, Brně-Staré Líšni, Berouně, Tachově, Brodku u Přerova, Hradci Králové, Lužci nad Vltavou na Mělnicku, Plané u Mariánských Lázní, Nové Včelnici, Hrušovanech nad Jevišovkou, Příboru na Novojičínsku, Paskově na Frýdeckomístecku, Odrách. Navíc ve zmíněném Duchcově pořád existuje Závodní klub Julia Fučíka bývalých Dolů Maxim Gorkij. V Bojkovicích mají pojmenovánu po Fučíkovu jednu obytnou čtvrť. V Ústí nad Labem-Bukově zůstává i nadále v parčíku žulový obelisk s černou skleněnou deskou, na které je rytecky vypodobněn portrét Julia Fučíka a nápis Lidé, bděte! V Ostrožské Nové Vsi v Parku hrdinů poblíž pomníku s bystou prezidenta Tomáše G. Masaryka se vyjímá na podstavci i bysta Julia Fučíka.
Autor: JAN JELÍNEK
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |