Před deseti lety jsem se spolu s novinářským kolegou Leszkem Mazanem, z polského renomovaného týdeníku Polityka, ocitnul na Pražském hradě. Pomáhal jsem při bleskovém rozhovoru na zajímavé téma: změna stylu na Hradčanech po odchodu Václava Havla. Promluva s Ladislavem Jaklem, krátké setkání s novým prezidentem Václavem Klausem. Nevěřil jsem vlastním očím; nový prezident seděl v malé místnosti a všude kolem byl nepředstavitelný nepořádek! Pár dní po slavnostní inauguraci! V místnostech byl stržen na míru pořízený nábytek, ze zdí trčely dráty, chyběly zástrčky, vypínače. Z chodeb zmizela galerie miniaturních výtvarných děl. My doma takovému stavu po zemětřesení říkáme docela prostě „bordel v bytě, šťastné dítě“! Ale tady děti chyběly. Můj zahraniční polský kolega se dozvěděl, že takovou spoušť tu zanechal všemi milovaný Václav Havel. K neuvěření! Odstěhované zařízení pracovny hlavy státu, vytvořené podle Šípkova návrhu, prý bude jednou sloužit bohatému Zdeňku Bakalovi, který chce z vděčnosti k Havlovi na Opavsku vytvořit Muzeum Václava Havla, pro dnešek i pro zítřek. Dneska tedy stejným milionářem budovaná i Knihovna Václava Havla na Loretánském náměstí na pražských Hradčanech.
Osud mne zavál do těchto komnat již dříve, když jsem se spolupodílel jako redaktor gastronomických časopisů za Havlova panování na přípravě kuchařky „Jak Vám chutná, Excelence“.
Dávno předtím jsem byl u několika událostí, které mnou otřásly. Když se pilo a hodovalo a kdy vzal zasvé skleněný reprezentační servis prezidenta TGM s pětiznakovým emblémem Československé republiky.
Co je proti tomu neustále připomínání propisky v kapse prezidenta Václava Klause!
Autor: ZDENĚK HRABICA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |